Jak se vás dotýká stále důležitější diskuse o ekologii a udržitelném podnikání? Ovlivňuje vás problematické chování nadnárodních firem? A je možné, abychom se u tak velkých společností dočkali pozitivních změn? Ptali jsme se Martina Gebauera, ředitele investiční divize australské banky. S Martinem se můžete setkat osobně na konferenci Umění podnikat. Připravil si pro vás také workshop zaměřený na efektivní zvládání obchodních krizí.
Nadnárodní firmy bývají často obviňovány z neekologického a neetického jednání kvůli jejich potřebě maximalizovat zisky. Je to skutečně tak?
Mění se doba a také pohled lidí na tuto problematiku. Uvažování lidí v zemích od nás na Západ se hodně liší. Tady je potřeba říct, že hlavní slovo budou mít vždy investoři a majitelé firem. Ti stanovují manažerům cíle, kterých mají dosahovat. A téma udržitelnosti, životního prostředí, bezpečnosti práce a ochrany zaměstnanců se stále intenzivněji řeší i v těch nejvyšších patrech byznysu. Objevují se nové fondy zaměřené na zelené investice do obnovitelných zdrojů. Jsou sice méně výnosné, ale mají zase vyšší etickou hodnotu.
Jakou úlohu v těchto změnách hraje encyklika Laudato si papeže Františka?
Pro mnoho firem hraje etika důležitou roli. Nedovedu říci, jestli je to přímo ta křesťanská etika. Ale Evropa má kořeny v židokřesťanské tradici a hodnoty jsou vlastně svým způsobem univerzální.
Firemní kultura vypovídá o tom, jak spolu pracujeme a fungujeme. Respektujeme se, komunikujeme slušně, udržujeme týmového ducha, pracujeme profesionálně. Šéfové jsou féroví k zaměstnancům. To všechno je v souladu s křesťanskou morálkou. Zajímavé je hlavně to, že je přímá souvislost mezi úrovní firemní kultury a výsledky dané společnosti. A nemám na mysli jen zisky. Spokojený a loajální zaměstnanec je totiž výkonnější než nespokojený. A dovede mnohem lépe rozvíjet svůj potenciál.
Důležitá je také transparentnost celého systému řízení firmy. Když si jasně nastavíte pravidla, normy chování, definujete odpovědnosti a procesy, tak většina lidí podle nich upraví své chování. V tom je ale nezastupitelné vedení firmy. To nastavuje kulturu ve firmě. Bez osobního příkladu se věci nikam nepohnou.
Více o konferenci Umění podnikat
Snaží se nadnárodní společnosti přinášet samy nějaká inovativní řešení v oblasti udržitelnosti?
Opět, záleží na investorech a majitelích. Znám spoustu start upů, které si do základů své filosofie vložili myšlenku využívat technologie pro zlepšování prostředí. Inovace mají obrovskou sílu. Virtuální realita a umělá inteligence nám otevřou nečekané možnosti. A mezi nimi jsou projekty, které budou řešit nedostatek pitné vody, globální připojení k internetu, distanční vzdělávání a zdravotnictví apod.
Vedle toho si ale musíme uvědomovat rizika v podobě manipulací s genetickými informacemi, humanizace umělé inteligence a zneužití pokročilé technologie pro hromadné ničení. Tady etika rozhodně zaostává za překotným vývojem technologií. Je úkolem vlád a mezinárodních organizací, aby do tohoto vývoje aktivně zasahovaly. Přispět do toho samozřejmě musí i církev.
Jsme před velkou výzvou. Stále jsou země, kde lidé umírají hladem. Ale dlouhodobě se daří přerozdělovat bohatství tak, že jich stále ubývá. Před 50 lety byla úroveň chudoby strašně vysoko. Současný přístup k informacím a rozvoj automatizace dává prostor pro nový lidský potenciál. Budeme pro něj ale změnit nás sociální systém.
Jak si mohu ověřit, že daná společnost mluví pravdu, když deklaruje odpovědné chování vůči lidem i planetě?
Už existují metodologie pro měření udržitelného chování. Také se měří sociální dopady daného chování. Podle toho se pak dá zvýšit kvalitu pracovního prostředí apod. Je to jednoduché. Pokud umíte něco změřit, pak máte výsledky pro vyhodnocení a srovnávání a můžete nastavit nové cíle.
Dobře měřitelná je tzv. uhlíková stopa. Můžete ji vypočítat pro každého včetně zaměstnanců v kanceláři. Současná hodnota je dost vysoká. A ve společnosti se vytváří strategie, jak co nejdříve dosáhnout tzv. karbonové neutrality. Proto vedle svého byznysu se firmy zabývají např. sázením stromů, aby to, co vyprodukují, eliminovali jinou činností. A tyto snahy zveřejňují i ve svých výročních zprávách.
Pokud to ta firma s udržitelností myslí vážně, tak své výsledky ráda zveřejní.
Vytváří nadnárodní společnosti strategie pro snížení přepravy výrobků? Mnohé cestují zbytečně přes půlku planety, když je možné je snadno získat i někde za rohem.
Už před vypuknutím pandemie se pomalu začala dostavovat na trh deglobalizace. Zatím probíhá neviditelně a můžete si všimnout jen pár příkladů. Třeba obchod Velké Británie s EU, vyjednávání prezidenta Trumpa ohledně nové dohody s Kanadou, Mexikem a Čínou. Také přibývá bariér pro mezinárodní obchodování a národní státy se snaží oslabovat instituce EU.
Lidé sami mají stále více v oblibě lokální potraviny. Vidíme velký rozmach minipivovarů. To všechno se ještě akcelerovalo vinou pandemie. Nepřidá tomu ani fakt, že solidarita evropských států v této krizové situaci naprosto selhala.
Záleží tedy hlavně na nás, jestli my budeme dávat přednost těm, kdo podnikají odpovědně. Nepodceňujme poptávku nás zákazníků. Ne nadarmo se říká, že spotřebitelé volí výrobce zboží svými peněženkami.
Děkuji za rozhovor. Marek Chvátal
Více informací o workshopu s Martinem o efektivním zvládání krizí
