Wilhelm „Willi“ Schlamm je u nás relativně neznámý, byť našimi dějinami se mihl. V Americe proslul výrokem: „problémem socialismu je socialismus; problémem kapitalismu jsou kapitalisté.“
Narodil se v roce 1904 v rodině židovského kupce v Haliči. Když mu bylo šestnáct let, stal se komunistou a i navštívil v Moskvě Lenina. Když mu bylo pětadvacet let, stal se antikomunistou.
Nejdřív v Berlíně vydával levicový, ale antistalinistický a antinacistický časopis, po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 s ním přesídlil do Vídně, a po Anschlussu Rakouska v roce 1938 do Prahy. Psal i do Přítomnosti Ferdinanda Peroutky a byl kamarádem Mileny Jesenské, která psala tamtéž (a kdysi byla milenkou Franze Kafky). Po okupaci českých zemí v březnu 1939 odjel do USA (Milena Jesenská za války zemřela v nacistickém koncentračním táboře).
V USA psal pro populární barevné časopisy Time a Life a „amerikanizoval“ se; tento bývalý komunista a potom demokratický socialista si uvědomil, že kapitalismus amerického typu funguje. Posunul se doprava.
Stal se jedním z nejtvrdších antikomunistů jak v USA, tak v Evropě, v západním Německu, kam časem přesídlil. Psal pro významné americké i západoněmecké noviny a časopisy, jeden sám v Německu vydával. Právě z 50. let 20. století pochází jeho výrok „problémem socialismu je socialismus; problémem kapitalismu jsou kapitalisté.“
Mínil tím, že socialismus je neúspěšný a neefektivní systém ze své podstaty, zatímco kapitalismus je úspěšný a efektivní. Zlé jméno mu však dělají někteří kapitalisté svým okázalým životním stylem, neslušným chováním, či necitlivostí k veřejnému mínění.
Schlamm byl přesvědčen, že dobrovolná charita ze strany kapitalistů dělá pro kapitalismus a jeho přijetí ze strany širokého obyvatelstva divy: stačí dát peníze na nemocnici, na školu, na kostel, založit veřejný park či uměleckou galerii přístupné všem – a lidé, včetně chudých, vědí, že bohatý člověk tyto své prostředky na obecné, veřejné dobro dát nemusel, klidně je mohl utratit sám pro sebe, ale když je takto veřejnosti věnoval, začnou si vážit nejen jeho, ale i kapitalismu samotného; budou přesvědčení, že je to zásadně spravedlivý systém.
Jinými slovy, pro reputaci kapitalismu je potřebná filantropie a charita těch nejbohatších kapitalistů. A Schlamm oceňoval, že mnozí američtí bohatí kapitalisté to dělali: Carnegie, Rockefeller, Ford, Edison, atd.
Mimochodem ke konci svého života, v druhé polovině 70. let 20. století si Willi Schlamm všiml jednoho bavorského politika, který se potom, v letech 1979-1999 stal poslancem Evropského parlamentu.
Willi Schlamm mu napsal dopis ve smyslu: já jsem se narodil do rodiny poddaného císařské a královské dynastie v Rakousku-Uhersku, jejímž jste Vy byl členem. Naše osudy byly velice různé, ale nyní patříte k lidem, kterých si pro jejich názory vážím nejvíce…
Adresát dopisu se jmenoval Otto von Habsburg (1912-2011). Bývalý komunista psal bývalému korunnímu princi. Kéž by i další komunisté a socialisté prozřeli tak, jak prozřel Willi Schlamm.
Autor: Roman Joch
