Začátkem ledna naše sdružení KOMPAS organizovalo „Dny ztišení“ pro jednotlivce v malebné krajině kolem obce Neratov. Je to ten vcelku známý Neratov, kde mají kostel se skleněnou střechou a kde otec Suchár již tři desetiletí neúnavně pracuje nejen na obnově tohoto mariánského poutního místa, ale kde se snaží zvelebovat vlastně vše, co je potřeba a co se dostane do jeho pozornosti. Aspoň tak jsem to ze setkání s ním vnímal. Mimochodem s o.Suchárem vyšel zajímavý knižní rozhovor „Zázrak v Neratově“. Tolik trošku reklamy :-), ale teď k tomu hlavnímu.
Na toto pomyslné zpravidla pětidenní „ztišení“ začátkem nového roku jezdím již 10 let. Pracovně tomu ve svém plánovacím diáři říkám „poustevna“ nebo taky „Dej Bohu šanci“. Matně si vzpomínám, že jsem prožíval dost těžké období, když jsem na tuto svou poustevnu jel poprvé. Své problémy jsem se tehdy rozhodl řešit po biblickém způsobu, tedy s Bohem, v tichu a modlitbě, s biblí v ruce a postem o chlebu a vodě (pravda, ne vždy jsem to s tím postem vydržel takto extrémně, ale byl jsem k sobě shovívavý – i snaha se počítá). A protože se onen rok v mém životě děly dost silné zázraky a překvapivé zvraty, byl jsem přesvědčen, že v tom má lidově řečeno prsty Bůh, potažmo také oněch pár dní ztišení na začátku roku. Dal jsem pomyslně Bohu šanci, mohu-li to tak nazvat; prostor, fyzický čas i biblickou praxí ověřený „recept“ (modlitba, půst, četba Písma) a bylo to znát. Proto jsem z této akce udělal svou soukromou tradici a snažím se vždy začínat rok symbolicky a zároveň velmi reálně s Pánem. Když jsem si pak svého času přečetl knihu od Jentzena Franklina „Půst: Otevírá dveře k hlubšímu, intimnějšímu a silnějšímu vztahu s Bohem“, která je plná hlubokých svědectví o působení Boha v životech lidí, kteří takto podobně začínají každý rok s Bohem, na modlitbách a s postem, prosil jsem Boha, aby mi pomohl z tohoto novoročního setkání s Pánem udělat doživotní zvyk. A ještě o jedno jsem prosil. Možná to bylo spíše tiché přání. Abych o této své zkušenosti mohl svědčit a aby takovouto šanci dalo Bohu víc lidí a sami zakusili, jak Bůh působí v jejich životech, když Mu dají prostor (i takovýmto pro někoho možná trošku víc asketickým způsobem). A z toho mám opravdu upřímnou a velkou radost, že díky a prostřednictvím KOMPASu se letos již druhým rokem konala tato „poustevna“ jako veřejná a otevřená akce pro více lidí. Loni i letos nás bylo vždy cca. 6lidí.
Nejsou to pravda mnohdy lehké chvilky „zápasit“ v tichu s Bohem, se sebou samým, se svými myšlenkami, se svým tělem a dost možná i se zlým duchem, který pokouší. I proto jsme jak loni, tak letos tuto akci pojali velmi, velmi svobodně. Důležité je se zúčastnit… ale nikde není pevně napsaný program, nic není povinné. Jen se ztišit. A vše další je na každém z účastníků. I letos při otevřeném sdílení bylo patrné, že každý z nás pojal daný čas trošku jinak. A téměř nikdo se mimochodem nepostil – ať nikoho z vás neodrazujeme od případné účasti příště. Ale co mě hodně překvapilo, byla slova, která při závěrečném hodnocení padala: „Žil jsem tu vysoce nadstandardní duchovní život.“, „Odjíždím šťastný.“ Každý z nás si odvážel to své, co pro něho Bůh měl připravené. Trošku jsem se styděl, když jsem v tom rozjasněném sdílení musel s pravdou ven, že po těch cca. 5ti dnech osobně odjíždím, jako téměř vždy po takovéto akci, jakoby zmlácený, doslova a do písmene jako po boji. Ale stejně tak zvláštní je následně ona síla, svěžest a svoboda, sotva překročím práh našeho domu a vrátím se do běžného všedního života. Z onoho hlubokého ztišení a bojů čerpám paradoxně téměř celý následující rok sílu a svěžest.
A pokud bych měl přeci jen vypíchnout jednu věc, s čím jsem letos odjížděl z poustevny já? Pak by to byla téměř nevinná věta, když jsme měli jeden večer setkání s o. Josefem Suchárem, který tak nějak mimoděk řekl slova sv. Benedikta: „Hluboký duchovní život přináší ekonomickou prosperitu. A ekonomická prosperita rozmělňuje duchovní život.“ Osobně v tomto vidím nejen hlubokou pravdu, ale především vlastní zkušenost, mnohdy boje a intenzivní výzvu držet se Boha za každé situace, v každé chvíli. Nejen při „dobrém“, ale i při „těžkém a zlém“. Což mnohdy jde tak nějak samo, protože když je zle, člověk se tak trochu intuitivně k Bohu potažmo k modlitbě utíká. A to často i nevěřící člověk. Ale když je dobře, když jsou biblicky řečeno „břicha plná“, když to tak nějak vše jde, a když je člověk na roztrhání, že neví, kterou dobrou práci/službu dělat dříve… je to někdy složitější – a je to někdy až zákeřně rafinované pokušení – držet s Bohem vztah a žít čilý duchovní život. Ježíš mluví o bdělosti, o modlitbě bez ustání. A přiznám se, že i pro mě je toto očišťování hodnot a pořadí priorit stále aktuální. Jedna věc je říct si či napsat na papír, že Bůh je pro mě nejdůležitější. Ale pokud se ztrácím ve víru práce, dění, rodinného života, řešení telefonů, mailů, schůzek či obyčejného „čumění“ do mobilu na nepodstatné zprávy či články, skoro mi to přijde, že to poslední, co hledám, je Boží království. Spíše se zajímám o to vše ostatní, co nám ale přeci má být přidáno, když hledáme především Boží království. Hluboký duchovní život přináší (nejen ekonomickou, ale i společenskou, osobní, vztahovou atd.) prosperitu. A (nejen ekonomická…) prosperita je „taková vachrlatá věc“, rozmělňuje hluboký duchovní život. Značím si to s vykřičníkem – pozor na to! :-)
A všechny vás zvu k zamyšlení, zda se takovéhoto ztišení příště nezúčastnit taky. Marek Chvátal navrhnul, že bychom ho v rámci KOMPASu mohli udělat i pro ty, kdo začátkem roku nemohou. Něco jako ztišení v polovině roku. Proto je rezervované místo na DC Vranov, pro dny 27.-30.7.2020. A ono hlavní roční „ztišení“ pak proběhne opět za rok v lednu, konkrétně 4.- 9.1.2021 v klášteře v Kostelním Vydří. Pokud se budete chtít připojit, stačí napsat na
Všechny s přátelským pozdravem zdraví, Jirka
