Začínáme nový rok a díváme se na výživné zdroje, kam bychom směli upoutat svůj zrak. Především je to žehnající Pánovo Srdce, které nás zve do svého bohatého života. A víme, že Pán je stále podnikavý!
Rytmu, tlukotu jeho Srdce se chceme zase více přiučit. Pak se díváme do vlastního života: jak jsou naše touhy ucelené a jaká je i ryzost našich úmyslů. Zdálo by se, že křesťanskému podnikateli je pro jeho činnost málo těch dvacet čtyři hodin denně a šest dní v týdnu. Má za to, že když by den i týden byl dvakrát delší, že zvládne víc. Jenže ani to by mu nakonec nepostačilo. Už ve svém raném dětství to pochopila Maria, když se šla Hospodinu zasvětit; neboť kdo se nedotýká ochotně Božích tajemství a nevěnuje čas určený jen Bohu, obtížně se může požehnaně zaobírat nějakou činností. Proto Maria má čas na Boha i na podnikání. Objevíme-li, že vnitřní Boží život je součástí našeho života, začali jsme plodně podnikat.
Podnikání není téma nijak neznámé. Už četní klasici v antice hovořili o několika úskalích či nebezpečích. Ty se opakují i dnes. Zjednodušeně se zásady pokusme naformulovat do dnešní řeči.
První zásada: Pracuj tak, abys myslel i na příští generaci, ty sám všechno ihned nezvládneš.
Druhá zásada: Pokud ráno vstáváš a nevíš, co budeš konkrétně dělat a rozhodneš se pro práci podle toho, co zrovna vidíš, daleko nedojdeš a ochromuješ tím druhé.
Třetí zásada: Pokud si pevně nestanovíš čas na to, aby ses zamyslel nad tím, že ráno i večer ti dopřávají bohové (v křesťanství můžeme tedy právem hovořit o Bohu), tvé podnikání postupně skončí nezdarem.
Čtvrtá zásada: Zavčas práci se soumrakem ukonči, neboť to, co děláš mimo standardní čas, je ničení svého zdraví i psychiky nejbližších.
Pátá zásada: Připusť, že někteří tvému řemeslu rozumějí lépe – pouč se nejen z toho, co je společné tvé a jejich práci, ale také se zamysli nad jejich zkušenosti, jaký postoj (svobodu) při práci měli.
Šestá zásada: Polož si otázku, kdy jsi začal být mrzutý a kdy tě podnikání (obchodování) přestalo bavit – co bylo příčinou?
Sedmá zásada: Podporuj ty, kteří podnikat neumějí.
A něco přiložme možná také k podnikatelskému nadheldu. Některým vedoucím, představeným, šéfům (firem, institucí atd.) může být vlastní postoj pana George Adamsona z Volání divočiny (lvice Elsa). Modelová událost „mužské“ ješitnosti a paušálního vidění hodnot. Má se dát do pohybu Jeep, jsou obtíže s nastartováním, řidič, tedy pan Adamson, se po několikerém neúspěšném pokusu rozhodne k „radikálnímu“ nasazení. Vystoupí z auta a v otevřené přední kapotě jakoby prohlíží „motor“. Mezitím jeho manželka intuitivně pohne klíčem, samozřejmě ho uvede do správné polohy a „motor“ se dá do pohybu. Muž si říká, jak je skvělý, že zajisté objevil nějakou skrytou závadu. Jednoduše (si) iracionálně věří, že pohnutím součástky způsobil nastartování. To se opakuje mnohokrát a muž vždy dělá velká ramena, jistý si svým úspěchem. Jednou se poblíž vozu objeví divoká zvěř a je zapotřebí s Jeepem uhánět ihned pryč. Co dělat, když není možné provést „rituální“ pohnutí součástky? Samozřejmě se pohotově k dílu postaví manželka, pohne klíčem před jeho zraky, auto se může rozjet, ale za hořkého bědování manžela, jehož hra na odbornost nyní vyšla najevo. Pochopitelně tento příběh někteří mužové komentovali, že je typickým dílem ženy-autorky (mimochodem rodačky z Opavy) a muž by do románu přinesl také leccos „protiženského“. To nyní nevyhodnotíme, ale jako ukázka „kapitána díla“, který má dojem, že vše prochází jeho rukou (přičemž druzí za něho pracují mnoho, pečlivě a do hloubky) to snad poslouží.
Přejeme si v tyto dny, aby z nás nehlučně vytékalo Kristovo Světlo – jeho Pokoj! Už v tom, jak vkládáme člověka, k němuž se vydáváme, do Pánova Srdce (že tedy Pán může do něho vejít a v jeho srdci provést „orbu“) se nakonec odvíjí podstatný růst naší svobody. Ježíš nás předchází svou hořící („podnikatelskou“) Krví, která všechno proměňuje, uzdravuje a uspořádává. On vodí po poušti tohoto světa – a my se můžeme stávat pro lidi přístavem a oázou, ze které stále pramení čistá voda. A lidé to brzy poznají. Pramen-Ježíš nikdy nevyschne. Vyplatí se žít jen pro eucharistického Krále. V blízkosti Pramene Živé Vody se sami tímto pramenem stále více stáváme a jím jsme. Pánovo Srdce je plné pokladů – těch největších pokladů církve, největších pokladů celého trojjediného Boha, který je Láska, neboť nic jiného být ani nemůže. Ježíš k nám přichází jako Hlava do hlavy a prostupuje nás. Může být u nás Pán bezpečný jako Děťátko? Ježíšova tvář je stále mladá, plná radosti, přetékající světlem. Zakoušená tichost s Pánem je předpokladem pro jakýkoli další podnikatelský počin. Postoj tichosti Ježíš spojoval s Pannou Marií, když řekl, že ona, tichá srdcem, plně Pánu rozumí, slyší ho, přijímá ho a jeho Slovo se v ní plně uskutečňuje.
Pán všechny proměňuje zevnitř, ze srdce: tam v nitru se nás dotýká. Je potřebné nejen konat to, co si Pán žádá, ale i v tom tempu, které od nás žádá. Touží, aby se v našich srdcích nebe se zemí úplně spojilo. Ve svém mateřství Maria dokázala přijmout každé srdce člověka a přesně ihned rozpoznala, co má dělat a jak se má k němu chovat. Okamžitě dokázala vidět to, co Boží je, a to, co z Boha není. Ježíšovo Srdce potřebuje každý náš vzdech. U tichého (a přitom tak činného) Mariina srdce se děje uskutečnění Božích záměrů v našem životě.
