Články

»Jiný papež«

V březnu to bude sedm let od nastoupení papeže Františka do služby Církvi. Není lehké si udělat skutečný obraz tohoto muže »z druhé strany světa«.

Katolicita je děním velkého srdce, papežové mají být muži středu, neklonit se ani vpravo ani vlevo. Přesto jádro evangelia nutí být blíž potřebným než mocným. Jak rozpoznat katolicitu papeže? Jeho podobnost s jeho jediným Pánem, Kristem?

V dubnu 1982 vypukla válka o Falklandy a to byl J. Bergoglio rektorem jezuitské koleje, kde žilo na 200 studujících jezuitů. Argentina válku prohrála a padla dosavadní diktatura. Byla však též zničena ekonomika země. Tisíce lidí kolem koleje bylo vrženo do nezaměstnanosti a bídy. Co udělal představený mladých jezuitů? Pro osvětlení z jakého prostředí Jorge Bergoglio pochází, vyjímám několik odstavců z knihy o něm:

»Jednoho dne se Bergoglio objevil se čtyřmi kravami, čtyřmi prasaty a šesti ovcemi. V době rostoucích cen a úbytku dárců musel nakrmit mnoho hladových úst, a v sousedství koleje měl deset hektarů úrodné půdy. Nechal pokácet stromy za kolejí, aby získal místo pro kůlny a stodoly. Vyčlenil místa pro pěstování zeleniny a chlévy pro dobytek. Nakonec měli sto dvacet prasat, padesát ovcí, sto osmdesát králíků, dvacet krav a množství včelstev. Každé odpoledne odjížděl některý z jezuitských bratří se starým autem na trh a shromaždoval produkty s prošlou zárukou. Studenti je pak roztřídili na vhodné pro lidi a na ty, jimiž pak nakrmili prasata.

Zde studenti ze středních vrstev viděli, jak žijí pracující lidé. Bergoglio jim připomínal, že složili slib chudoby, a chudí lidé pracují: je to jediný zákon, před nímž jsme si všichni rovni.

Vedle šesti hodin studia měli studenti téměř každý den manuální úkoly. V budově byla kuchyň a prádelna. Venku pracovali pod vedením jezuitských bratří: stáčeli med, dojili krávy a kydali prasečí chlévy, kde často potkávali svého rektora v holínkách. "Byla to špinavá práce a mnozí reptali", vzpomíná Guillermo Ortiz, který dnes vede španělskou sekci Rádia Vatikán. Na Bergoglia si ale stěžovat nemohli, protože ten si stejně jako my nazul holínky a šel mezi prasata, naprosto přirozeně se účastnil všech prací, které nám zadal.

            Farma také byla základem místního jezuitského apoštolátu. Pomáhala živit nejenom kolej, ale také chudé z okolních čtvrtí. Jezuitští studenti navštěvovali domácnosti, hlásili, že mnohé rodiny jedí sotva jednou denně. Sehnali velký kotel, shromáždili armádu dobrovolníků a pod plachtou na louce rozdělali oheň. Každý den nakrmili čtyři stovky dětí.

Na konci roku 2001 se země řítila do propasti, ekonomika se propadala, banky byly před kolapsem. Nezaměstnanost dosáhla padesáti procent práce schopného obyvatelstva. Pod hranici chudoby se dostalo přibližně osmnáct milionů lidí a devět milionů živořilo za méně než dolar na den. V zemi, která kdysi sytila svět, umíraly děti na podvýživu.

Mezi těmi, kdo stáli ve frontách před farními vývařovnami, byli i vzdělaní lidé, kteří ztratili domov, když se jejich podnikání zhroutilo. Krize v mnoha směrech nejtvrději dopadla na kdysi nejbohatší střední třídu v Jižní Americe. Pro starší generaci to byla rychlá cesta do deprese a zoufalství.

Církev se stala polním lazaretem. V Buenos Aires zmobilizoval kardinál Bergoglio všech sto osmdesát šest farností, osm set kněží, patnáct set členů různých řádů a téměř milion praktikujících katolíků a nabádal je, aby vyšli do ulic a vyhledávali lidi v nouzi. Bylo běžné, že lidé přinášeli na mši jídlo, které se pak dál rozdělovalo. Kostely se na noc nezavíraly a poskytovaly útočiště rostoucímu počtu bezdomovců. Pod mosty se pekl chléb v troubách na plynové láhve a objevovaly se ošetřovny, které poskytovaly léky.

Bergoglio byl symbolem moci jako služby. Dokonce i ti, kterým připadal blazeovaný, obdivovali jeho důstojnost a prostotu, vlastnosti, které ostře kontrastovaly s chamtivostí politických vůdců.

Výjimkou byl prezident Eduardo Duhalde. Praktikující katolík, který měl názorově blízko k biskupům, chtěl vyvést Argentinu z krize bez osobního prospěchu. Kardinál Bergoglio ho navštívil počátkem ledna 2002, tři dny po jeho inauguraci. Dohodli se, že budou pokračovat v tom, co začalo: církev bude pořádat setkání, v nichž Duhalde zainteresuje vládu a OSN zajistí technickou podporu. Sedm měsíců intenzivního občanského vyjednávání zabránilo naprostému rozkladu společnosti a vytvořilo podmínky pro nový druh politiky. Duhalde později napsal, že Bergoglio byl jedním z "velikánů" té doby, lidí, kteří pracovali v zákulisí, aby posílením občanské společnosti zachránili Argentinu před katastrofou.«

Vybráno z knihy Papež reformátor, Austen Ivereigh, str. 186 a 274

Jak se stal tento muž biskupem? Hlavou argentinské církve ho jmenoval roku 1989 Jan Pavel II. kardinála Quarrancino – velmi si rozuměli. Kardinál poznal hlubokou zbožnost a praktičnost jezuity Bergoglia a sám si ho u papeže již roku 1992 vyprosil za pomocného biskupa. Též ho určil za svého nástupce; Jan Pavel II. jmenoval Bergoglia arcibiskupem a kardinálem v kritickém roce 2001: Argentina byla v krizi a on povýšen, aby mohl ještě více pomáhat lidem.

P. Josef Čunek SJ

NENECHTE SI UJÍT NOVINKY Z KOMPASU

Zajímavé informace a pozvánky na cluby, semináře, konference či duchovní obnovy.

  • KOMPAS Křesťanský podnikatel, z.s.

  • Holická 47, 779 00 Olomouc

  • info@krestanskypodnikatel.cz

  • Č. Ú.: 115-6824330237/0100