Patris corde, tak miloval Ježíše svatý Josef, jehož svátek v tyto dny slavíme. Papež František mu zasvětil celý tento rok. Co ho k tomu vedlo?
Prvním impulsem bylo výročí 150 let od vyhlášení sv. Josefa Ochráncem církve. Tehdy to bylo v době, kdy byl zabrán papežský stát a papež byl politicky oslabený a bez ekonomické základny. V 19. století vznikalo mnoho řeholních společností. Řeholníci stavěli nové kláštery a sociální, zdravotní i výchovné ústavy. Většinou na to neměli peníze, tak budování a správu domů s důvěrou svěřovali sv. Josefovi, který se přece uměl postarat o domov pro Ježíše a Marii. Měli s ním dobré zkušenosti. Podobně to udělali i naši předkové, když po Třicetileté válce v roce 1654 prohlásili sv. Josefa za patrona zplundrované české země, která pak v době baroka krásně rozkvetla. V současné pandemii přichází mnoho lidí o práci a nedovedou zabezpečit své rodiny. Může přijít i hospodářská krize. Proto je papežovo upozornění na sv. Josefa aktuální. Umírá více lidí než jindy a sv. Josef je patronem umírajících. To je další důvod. Ale papež ukazuje v listu na mnoho dalších důvodů. Prostě nám ho chce dát za vzor a přímluvce.
Byl Josef podnikatel? V minulém století, které v reakci na rozvoj průmyslu bylo poznamenáno velkým dělnickým hnutím, zavedla církev na 1. máje svátek sv. Josefa dělníka. Dnes bychom ho možná řadili mezi osoby samostatně výdělečně činné, ale to není podstatné. Josef uměl pracovat, starat se, zabezpečit rodinu, vychovat a vyučit řemeslu Ježíše. Papež František zdůrazňuje, že se uměl darovat. Dříve se říkávalo obětovat se pro rodinu. To slovíčko se papeži moc nelíbí, protože bylo zdeformováno těmi, kdo se přestali obětovat z lásky, a oběť přinášeli spíš jen z povinnosti. Když se vytratila z oběti radost, ztratila se i její hodnota. Papež proto říká raději darovat se. Upozorňuje, že se musíme dívat více na druhého, než na sebe. Sebestřednost nám totiž bere ochotu k službě. Všimněte si, jak s rostoucí sebestředností a kariérismem, který znamená prosazování sebe, ubývá lidí ve služebných povoláních, jak chybí třeba pečovatelky a ošetřovatelky, nebo v rodinách chybí děti, kterým je třeba sloužit. Rodina, která nechce další dítě, aby si nesnížila životní úroveň, pak nemívá tolik radosti, jako rodina, která žije pro děti a dovede se z nich radovat, i když to znamená sebeomezení a námahu.
Papež mluví zajímavě o Josefově otcovství a vychovatelství. Krásně vysvětluje, proč se u sv. Josefa mluví o cudnosti: Cudnost je svoboda od majetnictví ve všech oblastech života. Láska je skutečně láskou tehdy, jeli cudná. Láska, která chce vlastnit, je v posledku vždy nebezpečná: uvězňuje, dusí a činí nešťastnými. Sám Bůh miluje člověka čistou láskou, dává mu také svobodu pochybit a stavět se na odpor. Logika lásky je vždy logikou svobody, a Josef dovedl milovat mimořádně svobodně. Nikdy nestavěl do středu sebe. Uměl opustit střed a činit středem svého života Marii a Ježíše. Co kdybychom to podle jeho vzoru dělali se svými dětmi i zaměstnanci? Znamenalo by to: jako sv. Josef nemyslet na sebe, ale na Ježíše. Vidět ho v těch druhých, zvláště v těch nejposlednějších, s nimiž se ztotožňuje. Soustředit se na něj s velikým zájmem. Být k němu pozorný a chtít všechno, co chce on. Radovat se, že mu můžeme udělat radost. Pak se nemusíme bát, že by naše víra zvlažněla, nebo nás od Boha odlákal svět. Maminka, která se stará o milované dítě, ho neztratí, nezapomene někde v obchodě, kvůli tomu, že by se zajímala víc o zboží, než o dítě. Ježíše ani víru neztratíme, když nám bude na Ježíši opravdu záležet. Naše vztahy k lidem se změní k lepšímu, když v nich uvidíme Ježíše. Když budeme cudně respektovat svobodu dětí i zaměstnanců, ukážeme se jako dobří vychovatelé a úspěšní budovatelé pracovního kolektivu.
Papež František poukazuje na Josefovu tichost, která se nepotřebuje ukazovat. Potkáváte takové „sv. Josefy“ i vy? Denně vidíme lidi, kteří dělají mnoho dobrého a nemluví se o nich. Kdo se dívá na televizi, vidí několik herců. Ale, kolik lidí musí na každém filmu pracovat v pozadí? Někdy uvádějí v titulcích například i řidiče a svačinářky, nebo spoustu jiných lidí. I ve farnosti je to tak. Jaké by to bylo v kostele, kdyby nikdo neuklízel, nezdobil květinami či nepral prádlo? Podobné je to v každé rodině i v každém podniku. Proto je správné, když jako vedoucí dokážeme vidět a ocenit i skryté služby. Možná je nám někdy líto, když sami musíme dohánět práci za jiné a nikdo o tom neví, či neocení naše snahy. Josef ukazuje, že stačí, když to vidí Bůh. Jeho odměna je pro nás přece ta nejdůležitější.
Svatého Josefa slavíme v postní době. Kdybychom se jím teď nechali vést, postní doba by nás jistě proměnila.
Na svátek svatého Josefa začíná papežem vyhlášený Rok rodiny. Jde mu o to, abychom se více začali zajímat o jeho dokument o rodině, Amoris laetitia, vydaný před pěti lety. Doporučuji všem. Ale jednoduchým následováním sv. Josefa prospějeme rodině taky.
Jan Graubner
