Z mého pohledu, pohledu kouče, supervizora a rodinného poradce, krásný typ otevřené otázky zaměřené na řešení v duchu filosofie S. R.Coveyho 7 návyků (pátý návyk: Nejdříve se snažte pochopit, až potom být pochopeni).
Tak se ptal Ježíš svých učedníků (Matouš 16,15, Marek 8,29). Touto otázkou začal náš kněz v Bystřici pod Hostýnem svoji nedělní homilii. Doteď mi zní v srdci.
Odpověď učedníků známe. Spatřuji v ní velkou naději.
Odpověď na otázku kněze mě napadla okamžitě. A byla velmi podobná odpovědi učedníků. Když však kněz pokračoval, moje odpověď „slábla“ pod tíhou argumentů, které ji falzifikovaly. Homilii zakončil kněz větou: „Ten, kdo spojuje, ten kdo pomáhá, povzbuzuje a hledá to dobré, slouží Bohu. Ten, kdo rozděluje, pomlouvá a hledá na druhých to zlé, slouží Ďáblu“.
Položil jsem si otázku sám pro sebe: a za koho lidé pokládají mě? Jak působím na lidi kolem sebe? Stmeluji? Podporuji? Povzbuzuji a hledám to dobré? Rozvíjím Boží dílo?
Ano, v rovině mé práce ano. Jsem zaměřený na řešením nikoli na problém. Se svými klienty se snažím jít cestou změny ve vnímání problému, spatřujeme v nich cíle. Snažíme se kritiku chápat jako něco, co nás v životě posunuje a takto ji i sdělovat. Prožitá zranění ventilovat co nejdříve, aby proces uzdravení hojil a nastal včas. Pracujeme na ocenění každodenních úspěchů, učíme se všímat si úspěchů druhých a radovat se s nimi. Pracuji tak, aby se lidé cítili šťastní, našli své hřivny a dokázali je využít. Povzbuzuji k péči o druhé. Snažím se s klienty zaměřit pozornost na to, co se v životě daří a toho dělat více.
Ježíše pokládali za Mesiáše. Přišel pro nás všechny. Sem i já pro všechny kolem mě? Rozvíjím Jeho odkaz pro všechny kolem sebe? Musím říct, že nikoli. Nejvíce selhávám u svých dětí. Tam se mi daří je přichytit při negativním skoro každý den… Taky se mi daří svoji milovanou ženu ranit nevhodnými slovy nebo nesplněnými sliby… V duchu nadávám na ty, kteří v podnikatelích vidí „vykořisťovatele“. Nechápu ty, kteří navrhují zvýšit odvody pro OSVČ (když jsem nemocný, stejně nejsem v posteli a jedu ke klientům). Nemám výhody zaměstnance v podobě benefitů k platu… A je toho více, kde brblám, stěžuji si, nenabízím řešení, ale jen holou kritiku.
Kolik času a energie vkládám do pochopení Božího díla? A kolik po Bohu chci, aby pochopil on mě? Odpověď je zřejmá. „Daří“ se mi, aby Bůh chápal mě více, než abych já pochopil Jeho. V okamžicích, kdy se mi opravdu daří chápat Boha, jsem šťastný. Vše jde jaksi samo. Bůh je se mnou vždy, ale já jej pouštím do svého života. Prosím, abych měl sílu se Mu otevřít. S pokorou přijímám vše, co mi dává a někdy i bere. S odstupem času stejně zjistím, že oboje je k užitku. Učí mě pokoře a moudrosti.
„Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu, nespoléhej se na vlastní rozumnost. Na každém kroku snaž se jej poznávat, on sám tvé stezky urovná. Sám sebe neměj za moudrého, cti Hospodina a vyvaruj se zla! To přinese tvému tělu zdraví, celé tvé nitro to občerství.“ (Přísloví 3)
Odnáším si do dalších dnů rozvíjení odpovědi na otázku „A za koho mě pokládáte vy?“ ve slova smyslu, co mohu udělat pro to, abych sloužil Dobru. Prázdniny jsou úžasnou možností praktikovat tuto odpověď u svých dětí, manželky, lidí v nejbližším okolí. Mám více času věnovat části dne pochopení Božího sdělení. Naslouchat a nechat se vést. Spojovat. Povzbuzovat. Hledat v druhých to dobré. A když se nebude dařit, potom „celým svým srdcem důvěřovat Hospodinu“.
A za koho Ho pokládáte vy? A za koho pokládají vás vaši bližní? A za koho pokládáte vy sami sebe?
Přeji krásný čas na hledání odpovědí v těchto i nadcházejících dnech, letních a „horkých“…
Petr Smékal
