Růst hloubky nevzniká jen hloubením, ale přednostně zájmem o Toho, kdo nás spolehlivě obohacuje. Činné lidství bude vždy prověřováno. Neklid škrtí, pokoj tvoří. Bezprostřední přístup k nadpřirozeným tajemstvím, jako je život Srdce našeho Pána, je zdrojem velikonoční radosti. Svoboda nekompromituje.
Jsme vůbec schopni zdůvodnit svá přání? Dosvědčení, že náboženství nebude považováno za podřadnější než lidský ideál, se děje především vnitřní cestou. Těm, kdo upřednostňují apoštolát bezdomovců, které denně potkáváme, můžeme říci: existuje rovněž povinnost věnovat se bezdomovcům duchovním. Tím nikoho neurážíme, ale dáváme to nejlepší. Vždyť mezi ně patříme sami. Vnitřní uchvácení nás pozvedá nad malichernosti. Duchovní úsilí uvnitř našich existujících limitů se děje upřeným pohledem na Pána. Leckdy to tak bývá, jako při nalezení perly. Objevíme-li to, co je nosné, jistotu naprosto spolehlivou, pak se nevěnujeme zbytečným věcem. Vykonat gesta, najít slovo, dát příklad - to není málo.
Co je pevnější než Kristovo velekněžské Srdce, které je náš přístav, domov a maják na poušti? Jediný pevný bod v celém širém světě. Je snad pevnější můj vratký život? Jsou to zásady, které spíše měním a necitlivě prosazuji? Je to postoj druhého, který nakonec zavrávorá? Spíše pak člověk řekne, že jistota neexistuje, a proto každý, kdo o ní mluví, je příliš upjatý. Není to pak vlastně závist? Kde máš jistotu, že jde o Srdce, kdosi se ptá. Spása sestupuje z Boha a přichází od Srdce, říká slavný Augustin.
Tajemství Kristovy slávy bude zářit zlatě – protože je vrcholem nejvyšší slávy Boha. Rána Lásky Kristova Srdce musí být červená – neboť jde o Ránu jeho Srdce. Krvácení Otcova Srdce Duchem Svatým je bílá – neboť jde o nejvyšší tajemství, jak Rána Otce krvácí Duchem Svatým. Bílá barva je nejvyšší tajemství – neboť právě na ní se lámou všechny ostatní barvy! Anděl Pokoje je barvy slunce – neboť čistý anděl září jako slunce. Obtisk Nejsvětější Trojice v lidském srdci je tmavě modrá – neboť jde o největší tajemství lidského srdce – lidské srdce má v sobě obtisk Trojice Lásky. Proč o těchto tajemstvích rozjímáme? Protože upřednostňovaný Bůh uspořádává ostatní každodenní hodnoty. K Bohu si neodskakujeme, ale vyzdvihujeme ho a svěřujeme se mu. Být u Boha přednostně neznamená zpronevěru svěřeným věcem. A Bůh nás zve k veliké svobodě velikonoční: odevzdáme-li se mu naplno, získáme realističtější pohled na to, čím žijeme. On totiž v tom všem zvítězil!
Každý den nás posiluje Kristova eucharistická láska. Svým krvácejícím srdcem objímáme jeho krvácející Srdce. Skrytým „mučedníkům v podnikání“, kteří se rozhodli v srdci těšit Srdce, žehná Maria, která bdí nad celým dílem tohoto Kristova Srdce. Intimita vůči Synu se dotýká její intimity. Svatí v nebi mají srdce propojené – protože jeho Srdce v nich může vládnout. Ježíš je něha lásky – a tu potřebujeme dosyta: proto se učíme hlouběji vcházet do jeho Srdce. Jeho čistota – tak ji potřebujeme! – je jako tekuté zlato, které nás celé plně zaleje a proleje a zcela plně očistí do posledních detailů. Ježíšovo vyvýšení není jen na Kříži, ale také při mši v okamžiku proměňování. Fakticky podle duchovních otců existují čtyři způsoby stejného Ježíšova vyvýšení: Kříž, Proměňování ve mši, ve Slově, které se nám vydává a v Srdci, kde je celý život náš domov. Ježíš je obětník i oběť. Když Bůh trpí, nespěchá. A dělá to kvůli mně.
