Přátelství s Pánovým Srdcem je důležité: ne však jako zajišťující se kalkul, ale coby bezprostřední odkázanost. Při podnikání potřebujeme intimitu srdce. Abychom objímali pravdu, zakoušíme, co je jeho Srdce: Radost Božího Srdce. Přítomnost Srdce mezi námi se stále zvětšuje. Ježíš prožívá každé naše slovo; to není z naší strany titěrnost, nýbrž růst k podstatě, ke svobodě.
Vylití Kristova Svatého Ducha skrze Srdce Panny Marie, které nemá skvrnu, křivost – proto nám Maria pomáhá v pochopení „tématu“ srdce. Učíme se s ní držet jednotu tam, kde je propast! Komu teče ze srdce Kristova Krev, ten tvoří pokoj.
V eucharistii je celá Trojice (Otec, Syn i Duch Svatý); a podobně i tichá přítomnost hořící Krve – je-li Srdce Ježíšovo plamenná výheň milování, a nejde jen o metaforu, pak i jeho krev se pro nás naplno nasazuje. Že Pánovi probodli Srdce nejen na Kříži, ale i mnohokrát během života, je naším největším požehnáním. Pán nám vyznává svou plnou, nekonečnou lásku i svým činem: umučením. Stvořil nás, aby líbal věčně naše srdce.
Otcovo Srdce roztržené hoří láskou ze svého středu směrem ven. Ježíšovo Srdce proražené láskou hoří ohněm lásky z obvodu našeho srdce směrem dovnitř. Rozdrcené Srdce Ducha Svatého hoří ohněm lásky po celém Srdci všude úplně stejně – v každém kousíčku jeho rozdrcení. To jsou duchovní zákony.
Jediné Slovo zní: a zdůvodňuje naše slova. Ohnivé Srdce stále plněji žije mezi námi na zemi. Srdce On sám z našeho morku kostí miluje ty, které nám při podnikání posílá do cesty. Kristovo Srdce nám dává stabilitu, Krev nás očišťuje při nezdarech a naplňuje prázdnotu. Aby se vylila jeho Krev, musí se otevřít naše tělo; a naše lidské tělo se musí stávat doslova hořící Krví. Zamilovanost Boha je přebývání Trojice v našem srdci.
Při závěrečném Jděte ve jménu Pána při mši bychom měli být odhodlaní k tichému mučednictví: s pohledem na jeho Srdce vědět o smysluplnosti našeho utrpení. V kom nejdříve nezvítězilo neposkvrněné srdce Marie (to znamená, kdo se Marii takto neodevzdal), nemůže zvítězit Kristovo Srdce. Jsme schopni se dívat stále soustředěněji do záře Pánova Světla?
Duch Svatý sám dává dar důvěry, Syn prosí Otce a Otec skrze jeho Srdce a s jeho Srdcem koná! To je zákonitost duchovního života. Ježíš je šťastný, může-li prosit Otce – a koná jeho vůli. Vláčnost vůči Pánovu Srdci a hledání možnosti konat vůli Otce (zejména být tam, kde jsme s žehnáním) se nakonec stává sladkostí našeho života, kořením života i radostí. Důležitá je naše síla důvěry v jeho Srdci, jinak slova radost, život, láska jsou vatovou rétorikou. Aby místo, kde žijeme, bylo svobodným prostorem Beránka, jenž se tam již nyní může procházet se svými přáteli: svatými. Ty zveme na pomoc. Jako Ježíš jsme nyní odloučeni od Otce, ale zároveň ho „máme“, zase díky Ježíši. Je potřebné svým životem připravovat cestu pro Pánův příchod. Srdce lásky neskomírá. A láska znamená co? Klanět se Pánu, žít uvědoměle v jeho přítomnosti, přemosťovat postoje mezi lidmi tak, že stavíme přednostně na pozitivním, odpouštíme a věnujeme se tomu, co je vzhledem k Pánu a druhým potřebnější. Srdci je vlastní prostota a jednoduchost: stále se dívat na Pána. Chudý v duchu je schopen se souvisle obohacovat. Pak Ježíš v každém srdci jedinečně žije: miluje a tvoří. Oboustranná komunikace srdcí (Srdce Božího a srdce člověka) je velmi důležitá.
Ne jak věc (hodnotu) dokonale (či nedokonale) realizuji, ale nakolik ji odevzdám Bohu. Takový postoj nesměřuje k alibismu „nedělat věci poctivě a hodit je na Boha“, nýbrž k realismu: jsem jen něčeho schopen a rozhodující je Bůh. Podobně jako když nevím, zda Bůh má či nemá útěchu (on na sebe bere dobrovolně také neútěchu), nezbavuje mne to „povinnosti“ žít s ním co nejdůvěrněji (prožívat to, čím žije on, aniž bych „věděl“, co žije), tak při pohledu na věc (hodnotu) rovněž nejde o úspěch či neúspěch (analogicky útěchu, neútěchu), ale o Boha.
Rána nejednoty mezi námi paradoxně trvá kvůli záchraně mnohých; a my se rovněž nezbytně zvnitřňujeme. Bůh dopouští mezi pokřtěnými, mezi manžely, v podnikání nejednotu: avšak v ní již zvítězil, do ní se narodil. Pokud se narodilo Nebe v Ježíši-Dítěti, je jednota srdcí dovršena: když se mu ze srdce pokloníme, začíná růst. Poklonit se – objevit jeho Srdce, a tím i naše vítězství.
Michal Altrichter SJ
