Pan arcibiskup Jan Graubner vybírá myšlenky papeže Františka: Boj, bdění a rozlišování - tak se jmenuje závěrečná kapitola encykliky papeže Františka Radujte se a jásejte. Je velmi praktická a realistická. Nezapírá, že život je boj a cesta k vysokému cíli je náročná. Proto nabízí povzbuzení i dobré rady pro každodenní život.
Život křesťana je ustavičný boj proti světské mentalitě, naší slabosti a špatným sklonům i proti ďáblovi. Pokaždé s tím však přichází možnost radovat se z toho, že Pán v našem životě vítězí. K boji máme mocné zbraně: víru, která se projevuje modlitbou, rozjímáním Božího slova, slavením mše svaté, adorací, svátostí smíření, skutky lásky, životem ve společenství, misionářským úsilím.
Prohrává, kdo neklade odpor, kdo netouží darovat Pánu víc, ale propadl poraženecké náladě, přestává bdít a upadá do vlažnosti. Taková duchovní zkaženost je horší než pád hříšníka, protože pohodlná a samolibá slepota považuje vše za dovolené: nepravdu, pomluvy, sobectví a mnoho jemných forem sebestřednosti.
Rozlišování vyžaduje schopnost uvažovat a zdravý rozum. Jde ale o Boží dar, o nějž je třeba prosit a zároveň ho rozvíjet v modlitbě. Je to bojový prostředek, abychom lépe následovali Pána, poznávali Boží vnuknutí a nepromarnili jeho pozvání. Cvičí se denním zpytováním svědomí. Přesahuje odbornou lidskou pomoc i normy církve. Jde o vhled do Božího plánu pro člověka. Nejde o časné blaho či klid svědomí, ale o smysl mého života před Otcem, který mě zná a miluje. Vychází z ochoty naslouchat a zříci se svého pohledu. Předpokládá poslušnost evangeliu a učení církve, ale nejde o používání osvědčený receptů, nýbrž o otevřenost vedení Ducha Svatého. Nerozlišujeme, abychom více získali od tohoto života, ale jak lépe plnit křestní poslání. Rozlišování vyžaduje ochotu k odříkání a dokonce ke zřeknutí se všeho, abychom přijali Boží logiku. Chrání nás před otupěním svědomí. Nejde o rozebírání sebe, ale vyjití ze sebe k tajemství Boha. Kdo se vzdá všeho, dostane všechno.
Prosme, aby nám Duch Svatý dal silnou touhu stát se svatými k Boží slávě a navzájem se k tomu povzbuzujme. Tak budeme sdílet štěstí, které nám svět nemůže vzít.
Tak nějak bychom mohli velmi zhuštěně shrnout poslední kapitolu papežova dopisu. Rád bych jen dodal, že nejde o žádnou teorii nebo zbožné rady do kláštera, ale o pozvání i těch, kteří mají plnou hlavu starostí a musejí často rozhodovat. Právě moudré rozhodnutí předpokládá dobré rozlišení jak ve věcech duchovních, tak rodinných či podnikatelských. Chcete-li, vyzkoušejte to.
Jan Graubner
