Každý den mi přináší spoustu výzev, rozhodování, spletitostí a náročných životních situací. To, co mi je pomáhá zvládat, do určité míry mé spokojenosti nebo nespokojenosti, jsou naučené vzorce chování, návyky (u mě často spíše zlozvyky:-)), dovednosti, získané kompetence, poznatky aplikované v praxi, minulá vítězství a prohry, životní zkušenosti, sebereflexe. Pro naši potřebu je nazvu jako zdroj „něco“, co mi pomáhá.
Dalším zdrojem, který mi pomáhá, je zdroj „někdo“. Lidé, kteří na mě poznají, že se mi něco daří nebo nedaří. Lidé, kteří na mě pozorují změnu. Lidé, kteří mě inspirují, motivují, dokáží vyslechnout, poradit, klást otázky, reflektovat mé kroky, radovat se i plakat se mnou.
Tím prvním člověkem je moje žena Irena. Dále rodiče, bratři rodní i získaní pevným přátelstvím, kamarádi, lidé kolem mě – v církvi, sousedé, bývalí kolegové z práce nebo výcviku, kněží, lidé z YMCA Setkání, mí klienti. Lidé, které jsem ve svém životě potkal nebo mě ovlivnili skrze psané i mluvené slovo (knihy, audioknihy, živé přednášky, workshopy, lektoři,…). Velice významnou roli hrají moje děti.
Uvědomování si důležitosti zdrojů, práce s nimi, nacházení jejich významnosti, výjimečnosti a uplatnění v životě, hraje nedílnou roli v mé osobní spokojenosti, pocitu štěstí, radosti, vyjadřované vděčnosti, učení v pokoře. Rozvíjením svých zdrojů se mi podařilo zbavit „mluvení o problému“ (terapie zaměřená na řešení hovoří o tzv. problem talking), objevit krásu mluvení o řešení (tzv. solution talking), zejména však změnu perspektivy od problémů k řešení. Od postoje „proč se mi to děje a jak velký to problém je“ k postoji „co se mám naučit a jaká jsou řešení“. Obrovskou roli v tomto ději sehrála moje žena Irena, která mě inspirovala svoji vlastní změnou postojů, motivovala k mé změně, podporovala v těžkých a rozhodujících situacích, vždy stála po mém boku. Jsem za ni nesmírně vděčný!
Moje životní pohoda má přece jen ještě jeden zdroj. Záměrně jsem jej neuvedl hned na začátku. Proč? Jedná se o Zdroj, který jsem určitou část svého života neviděl, někdy záměrně popíral, nevnímal Jeho důležitost, velikost, nekonečnost, životodárnost, lásku k lidem, lásku ke mně. Je mi ctí, že Jej mohu řadit do svých zdrojů. Tímto zdrojem je Bůh, Hospodin, Ježíš,…
Toto praví Hospodin:
"Prokletý člověk, který spoléhá na člověka, kdo za svou oporu pokládá smrtelníka, svým srdcem odstupuje od Hospodina! Je jako jalovec na pustině: nic dobrého se mu neukáže, svůj domov má v suchopárné poušti, v solném kraji, kde nelze bydlet. Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin!
Je jako strom, který je zasazen u vod, který své kořeny vyhání k potoku; když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roku nemá starosti, nepřestává nést ovoce."
Jeremiáš 17, 5-8
Ve chvílích, kdy se spoléhám jen na smrtelného člověka, ať už sebe nebo někoho druhého, nevpouštím Boha do svého života, radost a pohoda mají krátkého trvání. Když jsem pevně ukotven ve Zdroji, zažívám dlouhodobou radost, vděčnost, lásku k sobě i druhým. Trápení a těžkosti vnímám s větší pokorou. Daří se mi lépe uplatňovat postoj hledání řešení, protože jej nacházím v Božím slově. Bůh má odpověď na každou moji otázku. Je na mě, abych odpověď praktikoval. Za to nesu odpovědnost.
Stojíme před branami postní doby. Chci nám všem popřát, abychom rozvíjeli všechny naše zdroje, zejména však náš největší Zdroj, Ježíše Krista.
Postní doba nám k tomu dává nádhernou příležitost…
S přáním krásného prožití postní doby,
Petr Smékal
