Pan arcibiskup Jan Graubner vybírá myšlenky papeže Františka: Vraťme se ještě k minulému zamyšlení, kdy jsme vytáhli pár myšlenek z dokumentu papeže Františka Radujte se a jásejte, který je adresován široké veřejnosti a tedy i podnikatelům. V páté kapitole píše:
Známé prostředky posvěcování jsou modlitba, svátosti eucharistie a smíření, přinášení obětí, duchovní vedení atd. Dnešní kultura přináší neklid, který rozptyluje a oslabuje; negativitu a smutek; pohodlnou, konzumistickou a sobeckou lhostejnost; individualismus a mnoho falešných spiritualit. Proto je třeba věnovat pozornost pěti významným projevům lásky k Bohu a bližnímu.
Zaměřený na Boha a pevný v něm. Díky vnitřní pevnosti vydávat svědectví o svatosti svou trpělivostí a stálostí v dobru. Bojovat se svými agresivními a sebestřednými sklony. Spoléhat na kotvu modlitby. Nezaplést se do sítí slovního násilí. I ve sdělovacích prostředcích dodržovat etické standardy a úctu k dobrému jménu druhého. Neplýtvat energií naříkáním nad chybami druhých, ale umět o nich pomlčet, nesoudit a nedívat se na druhé spatra. Jestli nesnášíš a neobětuješ pokořování, nejsi na cestě ke svatosti.
Radost a smysl pro humor. Světec je schopen žít s radostí a smyslem pro humor. Aniž ztrácí smysl pro realitu, rozjasňuje druhé pozitivním duchem plným naděje. Kdo miluje, těší se ze spojení s milovaným. Proto lásku provází radost. V životě jsou i těžké chvíle, ale nic nemůže zničit nadpřirozenou radost, která se rodí z jistoty, že jsme nekonečně a nade vše milováni. Je to vnitřní jistota a vyrovnanost pramenící z naděje, jež poskytuje duchovní uspokojení, které svět nechápe. Konzumismus jen zatěžuje srdce. Nabízí pomíjivé potěšení, ale ne radost, která se prožívá ve společenství.
Odvaha a nadšení, svobodné mluvení a apoštolský zápal, to všechno je obsaženo ve slově parrésia, kterým Bible vyjadřuje také svobodu života, který je otevřený, protože se dává k dispozici Bohu a bratřím. Překážkou evangelizace je nedostatek horlivosti, ochromení strachem a vypočítavostí, zvyk chodit uprostřed bezpečných hranic. Překážky nás mohou vrátit k Bohu. Jdeme-li na periferii, najdeme Ježíše, který je tam už před námi. Prosme o vysvobození ze strnulosti a netečnosti. Církev nepotřebuje byrokraty, ale misionáře uchvácené nadšením sdělovat pravý život. Nevytvářejme ze svého života muzeum plné vzpomínek, ale kontemplujme dějiny z pohledu vzkříšeného Ježíše.
Ve společenství. Osamocený snadno ztratí smysl pro realitu a vnitřní jasnost. Posvěcování je společná cesta. V rodině se vzájemně posvěcují manželé. Společenství má vytvářet teologický prostor, v němž je možné zakoušet přítomnost Zmrvýchvstalého. Vzájemná láska vyžaduje pozornost k maličkostem, úsilí vycházet ze sebe a být v Ježíšově jménu, hledat jeho vůli, usilovat o jednotu.
V ustavičné modlitbě. Světec potřebuje komunikovat s Bohem, hledá mlčení naplněné přítomností toho, kterého adoruje, jemuž naslouchá. Tak obnovuje celistvost svého lidství a raduje se z krásy světa, v němž vnímá Stvořitele. Pohled do vlastního života ukáže mnoho projevů milosrdenství Boha, který na tebe nezapomíná. Prosby prohlubují důvěru, přímluva nasazení pro druhé. Láska se zastaví, kontempluje tajemství, v mlčení si ho vychutnává. Boží slovo nejen rozjímá, ale žije a zakouší, že ono má v sobě moc proměnit život. Slovo vede k eucharistii, nejvyššímu stupni adorace, k přijímání toho, který proměňuje náš život.
