Petr Smékal - Lektor, supervizor a terapeut: Díky kariérní změně, kterou jsem prodělal před 6 lety, mám možnost intenzivně pracovat na zlepšování kvality života druhých lidí. Tato změna byla vyvrcholením delšího procesu, který je obecně pojmenovávaný jako krize středního věku. U mě začala někdy kolem 35. roku. Když se s odstupem dívám na toto období, mám velkou potřebu přejmenovat zažité.
Namísto krize středního věku vnímám jako více vyhovující slovní spojení „konečně jsi vyslyšel má poselství, mé zprávy a má znamení, která ti léta posílám...“. Během rituálu přechodu do zralé dospělosti (iniciace), kterou pořádá chlapské hnutí pod vedením Petra Glogara a Václava Vacka, jsem byl konfrontován s řadou svých omezení, o kterých jsem dosud smýšlel jako o něčem, co můžu ovlivnit. To nejdůležitější, možná jakési motto, které jsem si odnesl, byla věta: „Nemáš to ve svých rukou!“
V době, kdy moje kariéra úspěšného „korporátu“ kulminovala, byla tato věta jako blesk z čistého nebe. Díky svědectví mnoha chlapů přímo na iniciaci, posléze třeba na Manželských setkáních, jsem větě začal věnovat větší pozornost. Stala se předmětem mého zájmu v kontextu zamyšlení se nad tím, co dělám a jak to dělám. Opravdu jsem záhy zjistil, že způsob, jakým pracuji, mi přináší vnější benefity, ale vnitřní klid nikoli.
Hnací motor vycházel z mého nitra bez pravidelných „konzultací“ s Pánem. Čím více jsem stoupal po kariérním žebříčku, tím méně jsem se pravdivě dotazoval na vůli Pána, na jeho záměry a cestu, kterou má pro mě připravenou. Respektive tázal jsem se, ale výsledek jsem poměřoval podle svých kritérií. Snažil jsem se pevně držet ve svých rukou zejména výstupy mého pracovního i osobního života. Odchylka od mnou zamýšleného a „neprokonzultovaného“ výsledku mě pokaždé rozhodila, často vzbudila hněv a osočování druhých lidí o jejich neschopnosti, apod. Hledal jsem chybu ve svém okolí. Neptal jsem se Boha, co mi tím chce říct.
Věta „Nemáš to ve svých rukou“ mě zpočátku naplnila bezmocí a obavami. Naštěstí existuje několik odpovědí, které mě naplnily pokojem.
...Ne mocí ani silou, nýbrž mých duchem, praví Hospodin zástupů...
Zachariáš 4,6
...Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce, neboť beze mne nemůžete činit nic...
Jan 15,5
Přijmout tuto pravdu, žít ji naplno svým životem ještě neumím. Četl jsem, že je to jedna z nejdůležitějších a nejobtížnějších lekcí, které se musíme naučit, jestliže si chceme vychutnat život, který nám Ježíš dal svou smrtí na kříži (Nový den, nový člověk, J. Meyer).
Na druhou stranu se snažím mým klientům dodávat odvahu a hledat způsoby řešení jejich svízelných životních situací. Osobních, partnerských, profesních. Zjistil jsem, že spoustu věcí mám ve svých rukou, dokonce si troufnu tvrdit, že Bůh mi dává obrovskou svobodu mít život ve svých rukou. Ale chci-li si vychutnat život v kontextu života v Kristu, potom chodím na pravidelné konzultace k „velkému terapeutovi“. Ptám se, hledám smysl, záměr nebo jen tak přijímám. Všechno ve svobodě, bez pout a omezení.
Před pár měsíci jsme s manželkou investovali do určité podnikatelské aktivity nemalou částku. Šlo o aktivitu z našeho sekundárního podnikání, bez kontaktu s klientem. Prvotní nadšení z posunu podnikání na vyšší úroveň (rozuměj finanční) vystřídalo zklamání z přístupu druhé strany, která nejdříve slibovala a poté spolupráci odložila. Byli jsme velice zklamaní, naše srdce naplnil hněv. Nicméně, společně jsme prosili Pána, aby nám osvětlil, proč se to děje? Mysleli jsme si, že do aktivity vstupujeme s Jeho požehnáním. Modlili se, ptali se.
Odpověď přišla velice záhy. Během krátké doby přišly zakázky z našeho hlavního podnikání (terapie, supervize, koučování). Došlo nám, že máme být více s lidmi, kteří potřebují naši přítomnost. Ve spojení s Bohem můžeme zvyšovat kvalitu života lidí kolem nás a svoji vlastní. Hněv ustoupil vděčnosti, že jsme mohli rozvinout to, co nám funguje, co přináší radost, požehnání, ale i peníze pro naši rodinu.
Věta o tom, že nemám život ve svých rukou, mě dnes naplňuje radostí. Vím totiž, že je v rukou mého Otce, který mě miluje a chce pro mě to nejlepší. Přestože někdy nerozumím, hněvám se, nesouhlasím, nakonec dojdu k poznání, že je to dobré...
...Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré...
První Mojžíšova 1,31
Požehnaný advent.
Petr Smékal
