Rád bych svůj dnešní příspěvek na web krestanskypodnikatel.cz využil k jakési retrospektivě právě proběhlé duchovní obnovy KOMPAS, které se konala již po několikáté za sebou na Vranově u Brna.
Obnovu pro sdružení KOMPAS vedli manželé Honza a Ivka Zajíčkovi. Myslím, že mohu snad jednomyslně za všechny zúčastněné říci, že vhled manželů Zajíčkových a jejich zkušenosti v oblasti vztahů jsou obrovským bohatstvím pro každého, kdo Honzovi a Ivce naslouchá. Za organizátory také mohu s radostným srdcem poděkovat Bohu, že nás vedl při výběru přednášejících a že výběr se povedl. :-) Akce naplnila také účel naší obnovy, tj. zastavení se v našem každodenním běhu života, ztišení se, nakolik je to jen možné vzhledem k různorodosti každého z nás (zejména respektujeme, že jsou s námi rodiny s dětmi, což je pro nás velmi důležité, protože můžeme být celé rodiny spolu), díky přednášejícím získat nové znalosti a užitečné know-how do našich životů, spojení víry, relaxu a podnikání – svou podobností jsme všichni „na jedné společné vlně“, inspirujeme se navzájem, jsme v diskrétním, bezpečném prostředí a i prostřednictvím této duchovní obnovy si opět více uvědomit, že Bůh působí v životě každého z nás, můžeme mu za to společně vzdát díky a chvály. Ještě jednou díky Bohu a všem, kdo na obnově byli – všichni jsme vytvořili báječnou atmosféru a prožili chvíle, které v nás budou, věřím, ještě nějakou dobu rezonovat a dodávat nám pozitivní energii.
A nejen pro ty, kteří s námi nebyli či nemohli být, zkusím alespoň v krátkosti shrnout hlavní body a myšlenky toho, o čem jsme se ty necelé čtyři dny bavili. Ve čtvrtek večer, po dobré večeři, jsme začali v kapli modlitbou k Duchu svatému, aby nás všechny po celý čas obnovy vedl. Následně jsme se navzájem v krátkosti představili a sdíleli svá očekávání z nadcházejících dnů. V pátek ráno jsme po stravě duchovní (ranní chvály) i fyzické (vydatná snídaně) odevzdali své děti pečovatelům a Zajíčkovi se do nás v dobrém slova smyslu „pustili“. :-) V první přednášce zaznělo, jak důležité je být na řešení problémů a priorit ve dvou – ať už v manželství, ale i jako jednotlivec („já“ a Bůh). Padla důležitá zmínka, že vztah nevyroste sám, je potřeba ho budovat. Samo od sebe nevyroste nic, pouze plevel. A na to budování je potřeba opravdu investice, stejně jako když budujeme cokoliv jiného. Tou investicí je čas, peníze, námaha. Zejména bez investice času vztah nevyroste. Nemáme se bát investovat do vztahu, ba naopak. Je to to nejdůležitější v životě. Ve vztahu máme usilovat o vytvoření toho nejzákladnějšího, vytvoření pocitu bezpečí, prostoru důvěry. Zejména v manželském vztahu je pak zásadní neustále si povídat, protože každý přicházíme ze své rodiny, kde bylo „normální“ možná trošku něco jiného. A logicky má každý člověk tendenci prosazovat i nevědomky to své „normální“, ze své rodiny. V tom pak vznikají konflikty. Manželé by se měli učit navzájem poznávat to „normální“ u svého partnera a společně díky povídání a poznávání budovat to, co je „normální“ u nás, v naší současné rodině. Klíčové pro manželství i vztah rodičů s dětmi je to, co bude „normální“ v naší vlastní rodině.
Byli jsme toho plni, proto jsme byli rádi, že přišla přestávka, možnost chvíli rozjímat o samotě, ve dvou či ve skupince a trošku si protříbit myšlenky. Následovala mše svatá, kde jsme naše starosti svěřili Bohu. Po obědě, odpočinku a možnosti individuálních rozhovorů s manžely Zajíčkovými stejně jako možnosti zpovědi u o.Martina následovala přednáška o vztahovém životě. V ní jsme se dozvěděli, jak je ve vztahu důležité dávat si navzájem zakoušet to, že každý z nás je „schopný“, „spolupodílející se“ a vzájemně „spojený“. Každý z nás má potřebu někam patřit a tyto tři „S“ nám to umožňují. Pokud však nejsme spokojeni, může to ve vztahu vést až k různým projevům nevhodného chování, jako je v prvním stádiu „nevhodná pozornost“, následuje „boj o moc“, pokud stále nepřichází odezva v rámci 3 „S“, následuje „msta, mstivé chování“ a nejhorší fáze… ignorace, „vyhnutí se neúspěchu“. Důležité je vnímat svého partnera, partnerku, děti a vnímat zejména to, „co se teď skutečně stalo“. Jinými slovy, neskákat na projevy slov či chování, ale vnímat, co za tím ve skutečnosti je. Je muž/žena/dítě přijato? Cítí se u nás jako schopný člověk? Spojený? Má možnost zakusit spolupodílení se na společném…? „Neskákat“ na chování či slova, ale snažit se více proniknout k tomu druhému a pochopit, co prožívá… a jak dodali Zajíčkovi, někdy je to velké dobrodružství objevit, jak co a kdo potřebuje.
V sobotu ráno přišla na řadu přednáška „Rodina jako sociální děloha“, manželé Zajíčkovi k ní čerpali informace od předních odborníků u nás na výchovu dětí, Ludmila Trapková a Vladislav Chvála. Probrali jsme různé etapy vývoje u synů a u dcer a jak důležité jsou v jednotlivých etapách role otců a matek. Zejména my, zúčastnění otcové, jsme možná až bolestně zjistili, jak nenahraditelná role otce je ve výchově dětí pro život. Byť nás povzbudila mše svatá, ani otec Martin nás moc nešetřil, neboť trefně poznamenal, že manželství je svátost. A je to tak, že když by někdo přišel a kopal do oltáře či do kříže, nelíbilo by se nám to a bránili bychom tomu. Ale jak o.Martin, oltář i kříž jsou svátostniny. Nikomu se nelíbí do nich kopat. Nicméně co teprve manželství. To není svátostnina, to je svátost. A přesto nebráníme tomu, aby do manželství a v manželství do sebe navzájem, lidé obrazně řečeno nekopali… Odpoledne jsme pokračovali na stejné téma, říkali jsme si mnoho příkladů a zkušeností ze života, jaký dopad má funkčnost/nefunkčnost otce, ale i matky, na život dcery, syna. Naplnilo nás to na jedné straně radostí, že si můžeme říct, co je třeba dělat pro naše děti. Ale na druhé straně to v nás, zejména v některých přítomných otcích, vyvolalo kulantně řečno silně znepokojivý pocit, který někteří museli jít večer zapít do blízké hospůdky. :-) V diskuzi se údajně pokračovalo až do půl jedné ráno…
V neděli ráno jsme si s Honzou a Ivkou ještě prošli základní princip mechanismu odpuštění, kdy je důležité spolu mluvit, nebrat odpuštění jako jednorázový akt (už jsem se omluvil vs. už jsem ti odpustil), ale jako dlouhotrvající proces. Odpuštění je proces, ve kterém máme zraněnému nabízet znovu a znovu léčení, ošetření, péči, až do úplného uzdravení, tj. do chvíle, kdy zraněného již zranění nebolí. Klíčem je vnímat, že se nejedná o jednorázový akt, ale opravdu o proces, je třeba spolu mluvit, znovu prosit o odpuštění a odpouštět, tak postupně měnit své chování…
Na úplný závěr jsme se společně sdíleli – co nám každému duchovní obnova dala. Atmosféra byla prosycena vděčností jak manželům Zajíčkovým, tak Bohu za společně strávené chvíle. A protože nedělní den vycházel na datum, kdy byl v ten samý den v Římě svatořečen papež Pavel VI. a protože jsme končili duchovní obnovu na téma „Vztah“, dostal každý na závěr ještě malý dárek – encykliku Pavla VI. Humanae Vitae. Nedělní mší svatou, společnou fotkou a obědem jsme se rozloučili a rozjeli zpět do našich domovů. VŠEM CHCI MOC PODĚKOVAT ZA ÚŽASNOU ATMOSFÉRU A PROŽITÝ ČAS, KTERÝ BY BEZ KAŽDÉHO Z VÁS/NÁS NEBYL MOŽNÝ. UŽ TEĎ SE MOC TĚŠÍM NA PŘÍŠTÍ ROK NA KAŽDÉHO Z VÁS A KDO VÍ, SNAD SE PŘIDÁ I NĚKDO DALŠÍ. DEO GRATIAS!
Jirka
Mrkněte na krátké video z naší obnovy:
