Vzhledem k tomu, že nikde v Písmu nejsou explicitně uvedena slova jako podnikatel, podnikající člověk, živnostník, živnost atd., musíme při bádání po předchůdcích podnikatelů v Starém i Novém zákoně vycházet z jiného názvosloví.
Ostatně slova jako podnik, firma, podnikatel, podnikání či živnost definují přesně až moderní zákony, jedná se spíše o novodobé slovní tvary.
Proto budeme při analýze „biblických podnikatelů“ vycházet ze slov, která jsou v Písmu dostupná a ukazují na podnikavého ducha, tvořivost, hospodárnost či pracovitost vybraných jedinců. Nasměřovat nás mohou také slova jako zámožnost, správce, množství stád a bravu, pastýř čí představitel určitého řemesla (tesař, výroba stanů apod.).
Abrahám – v Bibli stojí: „Abram byl velice zámožný, měl stáda, stříbro i zlato.“ (Gn 13, 2) Z toho můžeme vyvozovat, že se musel starat coby „podnikatel“ s péčí řádného hospodáře nejen o svá stáda, ale musel zaměstnávat či přesněji řečeno živit mnoho lidí (služebníky, družinu), kteří mu s péčí o stáda pomáhali. Známý je fakt, že měl správce – dalo by se říci ředitele – svého majetku, stád. Když se podíváme na vývoj Abrahámova života, zjistíme, že až do svých sedmdesáti pěti let žije se svým otcem Terachem v Cháránu. Z toho, jak nám zachycuje jeho život Bible, je zjevné, že Abrahámovi zdaleka nejde o bohatství či úspěch. Abrahám hledá Boha. To by potvrzovalo myšlenku J. M. Templetona, že: „Většina úspěšný lidí je často nejvíce motivována nábožensky“. Nebo-li nehledají bohatství či štěstí, hledají odpovědi na otázky života, hledají vztah s tím, kdo je převyšuje. Případné bohatství je pak vedlejší produkt, „by product“ toho hlavního: hledání Boha, věčného života, nekonečna. Věřící jsou přesvědčeni, že uspokojit může jen Bůh. Bůh je tedy sám o sobě hlavní odměna, jakákoliv jiná či další forma bohatství (i typu majetek, podniky) jsou pak skutečně pouze vedlejším produktem, by product, toho hlavního a de facto jediného bohatství. Pro mnoho skeptiků či ateistů absurdní, leč právě onen přesah, který mnozí věřící hledají, je pak naplňuje a tito lidé se stávají silnějšími osobnostmi právě s oním přesahem, který sami hledají. Dle popisu ve 12. kapitole knihy Genesis prožívá Abraham nejspíš velmi ojedinělou situaci, neboť dle Písma s ním hovořil Hospodin. V duchu moderního názvosloví bychom mohli hovořit o povolání. Bůh povolává Abraháma. Proč Hospodin Abraháma povolal, proč s ním mluvil a zda měl Abrahám nějaké zásluhy na svém vyvolení, to Starý zákon neuvádí. Víme jen, že Abrahám poslechne Hospodinovu výzvu: „Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam.“ (Gn 12, 5) Pokud se zamyslíme nad celou situací hlouběji a logicky budeme analyzovat fakta, pak zjistíme, že Abrahám musel opustit „jisté bydlo“, které mu zajišťovaly stany a postavení jeho otce Teracha v Kaldejském Uru. Musel vykročit do neznáma, „jen“ aby realizoval zaslíbení, kterého se mu dostalo od Hospodina: „I řekl Hospodin Abramovi: ‚Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.‘ A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal.“ (Gn 12, 1 – 4) Tato Abrahámova odvaha jít vstříc nejistotě – nezná ani zemi, do které má jít, ví pouze to, že má odejít ze svého rodiště – v kombinaci s poslušností Hospodinu se projevuje také o několik let později, kdy Hospodin dává Abrahámovi své zaslíbení: „Vyvedl ho ven a pravil: ‚Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.‘ A dodal: ‚Tak tomu bude s tvým potomstvem.‘ Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.“ (Gn 15, 5 – 6)
Abrahám se následně stává Božím vyvoleným, přítelem, chráněncem, což Bůh potvrzuje svými slovy, když říká: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna." (Gn 15, 1) Na jiném místě vypovídá Písmo o vztahu Hospodina k Abrahámovi následující: „Důvěrně jsem se s ním sblížil…“ (Gn 18, 19) Za povšimnutí stojí také fakt, že Abrahámovi velmi leží na srdci lidé, což se projevuje např. jeho přímluvnou modlitbou za obyvatele Sodomy a Gomory, které mimochodem v podstatě vůbec nezná. „Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého?“ (Gn 18, 23) Abrahám s Bohem smlouvá. A nakonec usmlouvá z počátečních padesáti spravedlivých pouhých deset, kvůli nimž je Bůh rozhodnut nevyhladit ona města.
Vrcholem událostí v Abrahámově životě pak je zcela určitě situace, kdy po něm Hospodin žádá obětování jeho syna Izáka. Tato, pro nás nepředstavitelná, situace obětování vlastního dítěte, byla v dané době běžnou praxí mnoha národů. Pro Abrahama však musí být tento Hospodinův požadavek něčím naprosto nepochopitelným. Přesto poslušně jde a chce vykonat, co si Hospodin žádá. Tato událost ukazuje znovu na Abrahamovu poslušnost a naprostou odevzdanost do Hospodinovy vůle.
V KKC najdeme: „Abrahámova modlitba je vyjádřena především činy: je to člověk mlčení.“ Abrahám je mužem mlčení a činu. S touto kombinací ticha a činu se setkáváme v mnoha dalších příbězích Bible, jako je např. ten o Josefu z Nazareta. Abrahám obstává ve zkouškách. Zdá se, že neustálé zkoušky věrnosti, kterými Bůh prověřuje, zda Abrahám stále praktikuje to, co se v Písmu označuje jako „chození s Bohem“, jsou pravidelnou součástí jeho života. KKC tyto situace nazývá zkouškou víry v Boží věrnost.“
