Duchovní zamyšlení pana arcibiskupa Jana Graubnera křesťanským podnikatelům: Papež František vydal nedávno apoštolskou exhortaci „Radujte se a jásejte“. Je pozváním ke svatosti pro všechny věřící. To tedy znamená, že i pro podnikatele. Místo svých úvah jsem pro vás tentokrát vypsal pár jeho myšlenek:
"Bez příslušnosti k lidu neexistuje úplná identita. Díky křtu patříš k církvi. Svatost je nejkrásnější tvář církve. V církvi najdeš všechno, co potřebuješ k růstu ve svatosti. Jde o to, abys poznal svou cestu a vydal ze sebe to nejlepší, co do tebe Bůh vložil, abys poznal to Ježíšovo poselství, které Bůh touží říct světu tvým životem. Neměj strach ze svatosti. Staneš se člověkem, na jakého Otec myslel, když tě stvořil. Zůstaneš věrný svému bytí. Neměj strach zamířit výš, nechat se Bohem milovat, být osvobozen.
Nabídky konzumu (stále dokonalejší technika, cestování) nenechávají prostor, abychom mohli slyšet Boha. Masová zábava a absolutizace volného času oslabují naše poslání, ochabují ochotnou a velkodušnou službu. To křiví duchovní život. Potřebujeme ducha svatosti, aby každý okamžik byl v Pánově pohledu projevem darované lásky.
Mírou dokonalosti lidí je stupeň jejich lásky, ne získané znalosti. Nejde o to všechno pochopit, nebo si „ochočit tajemství“. Kdo chce mít všechno jasné a jisté, pokouší se mít kontrolu nad Boží přesažností. Vědění musí být motivací k lepší odpovědi na Boží lásku. Teologie a svatost patří nerozlučně k sobě. Pokušení proměnit křesťanskou zkušenost v souhrn myšlenkových výplodů vzdaluje od svěžesti evangelia.
Abychom mohli být dokonalí, jak je to milé Bohu, musíme žít pokorně v jeho přítomnosti, zahaleni do jeho slávy. Musíme kráčet ve spojení s ním a ve svém životě poznávat jeho ustavičnou lásku. Když přestaneme myslet na život bez něho, opustí nás úzkost ze samoty. Bůh v nás přebývá, ale lepší je říkat, že my přebýváme v něm, že on nám dovoluje žít v jeho světle a v jeho lásce.
Ani poznání ani síla vlastní vůle a snaha nás nespasí, ale jen Boží milost, která je nezaslouženým Božím darem. Posedlost zákony, pedantská péče o liturgii, nauku a prestiž církve, přehnaná důvěra v programy a seberealizaci je ztrátou času a energie. Je třeba se nechat vést Duchem po cestě lásky, nadchnout se pro předávání krásy a radosti z evangelia a hledat ty, kteří žízní po Kristu a mají k němu zatím daleko.
Jak se stát dobrým křesťanem?
Být chudým v srdci, to je svatost. Jednat s druhými s pokorou a s vlídností, to je svatost. Umět plakat s druhými, to je svatost. Hledět a jednat s milosrdenstvím, to je svatost. Uchovávat si srdce čisté od všeho, co špiní lásku, to je svatost. Rozsévat kolem sebe pokoj, to je svatost. Přijímat každý den cestu evangelia, přestože nám působí problémy, to je svatost. Tak shrnuje jednotlivá blahoslavenství.
Svatost nechápe a nežije, kdo odhlíží od milosrdenství. Když potkám chudáka spícího v zimě na ulici, na základě víry a lásky v něm vidím člověka se stejnou důstojností, jakou mám já, obraz Boha, bratra vykoupeného Kristem. Nejde jen o dobré skutky, ale o proměnu společnosti. Svatost nemůže přehlížet nespravedlnost světa. Vztah k Bohu je na prvním místě, ale Bohu se nejvíce líbí oběť milosrdenství, které pomáhá potřebnému.
Konzumismus nás může dovést k zhroucení. Posedlost zábavou nás dovede k soustředění na sebe, na naše práva, a k honičce za volným časem, abychom si mohli užívat života. Bude nám zatěžko pomáhat potřebným, jestli nebudeme pěstovat střídmost a bojovat proti závislosti na nákupech, k níž nás nutí konzumní společnost. Povrchní konzumování informací a rychlé virtuální komunikace nás mohou přivést k zhloupnutí, které nás obere o čas a vzdálí od trpících.
Kdo se chce skutečně posvěcovat, je povolán k tomu, aby se s plným zanícením vydal a až do únavy se namáhal prokazovat skutky milosrdenství. Křesťanství je tu proto, abychom ho uskutečňovali v životě. Je i předmětem uvažování, ale to má hodnotu jen tehdy, když nám pomáhá žít evangelium."
+Jan Graubner
