Srpnové zamyšlení P. Josefa Čunka: Jedna anekdota si říká: „Proč Robin Hood okrádal bohaté? Protože chudí nic neměli.“ A my bychom mohli parafrázovat: „Proč se svět tak rád naváží do církve? Protože ona má hodnoty, svět jen dojmy.“
Srpen, vážení přátelé, začíná památkou svatého právníka, později teologa sv. Alfonse – jednoho z katolických géniů 18. století. Ačkoliv pro právní praxi byl stanoven věk 20 let, Alfons skončil studium práv v šestnácti letech (měl nadání též pro jazyky, matematiku, přírodní vědy, hudbu, básnictví i malířství) a hned se stal vyhledávaným advokátem Neapole. Nakonec byl výtečným morálním teologem: dokázal vyjasnit hloubku Božích přikázání a nedělitelnost přirozených zákonů jako moudrost a pravdu, o níž jedině se může opírat lidský boj o svobodu a pokoj srdce i mysli.
A, jak snad víme, 6. srpna je svátek proměnění Páně, který ukazuje na směr vývoje člověka a společnosti: mocí Boží dospět i přes své slabosti k proměně těla i duše v tvora plného světla moudrosti, svobody a lásky.
Církev a s ní křesťan stojí na pevné půdě poznání Boha a smyslu lidského života. Svět kolem nás se kymácí ve větru názorů, dojmů o základních a obecných otázkách života. Dovolte mi zmínit se o současném ideologickém vichru: pohlavnost, manželství, rodina, gender. Jak chápat homosexuální soužití, určení vlastní orientace, atd.?
Církev ve svém učení o člověku vychází ze zjevení Božího, že člověk je stvořen k podobě Boží. A vedle morální teologie má dnes další vědní obor, bioetiku. Odborníkem z něhož vycházím, je prof. Jihočeské univerzity Josef Ondok. Jeho studijním místem byl též 17-letý výměr v komunistických vězeních. Až po roce 1966 mohl dotáhnout svá studia. Píše:„Biologie dovede vysledovat postupný rozvoj života od početí. Oplodněné vajíčko, zygota putuje ženskými rodidly (cca 8dní) a mění se dělením v morulu, ta pak v blastocystu, která se zahnízdí v děloze rodičky a od té chvíle začíná těhotenství. Mezi 2. až 8. týdnem začíná rozlišování buněk, mluvíme o embryu a pak dál se jedná o plodu. Kdy můžeme mluvit o „oduševnění“? Velký svatý učenec z 13. století, Tomáš Aquinský na základě Aristotela mínil, že u chlapců duše přichází ve 40. dnu, u dívek v 80. dnu.“
Tento citát uvádím pro představu, jak postupně i církev docházela ke zpřesnění poznání o člověku. Dnes církev jasně učí: „Lidský plod, tedy od vzniku zygoty, vyžaduje bezpodmínečnou úctu; je třeba uznat práva této lidské bytosti jako osoby.“ Benedikt XVI o tom mluvil 18. 4. 2008 v OSN. Další vyjádření zní: „Počátek lidského života však má své autentické místo v manželství a rodině a je zplozen úkonem, kterým se vyjadřuje vzájemná láska mezi mužem a ženou. Má-li být plození skutečně zodpovědné, musí být plodem manželství.“
Snad rozumíme onomu bohatství, které má církev: jisté vědomí, kdo je to Bůh (Otec a Stvořitel) a kdo je to člověk (tvor chtěný Bohem od početí). Křesťan se ale nezříká přemýšlení o mnoha těžkých životních otázkách. Např. to, že při ohrožení odumírajícího či mrtvého plodu, se snažíme zachránit život matky (učil již sv. Alfons), nebo že homosexuálové mají svou důstojnost, ale soužití stejných pohlaví nemůže být manželstvím.
Dnešní svět prožívá a bude ještě prožívat mnoho bolestí pro zmatenost pojmů a víru, že „neexistuje pravda“. Vy co máte manželství a děti, se přesto nebojte! Jen bojujte manželé o vztah mezi sebou a otcové o trpělivost se syny i dcerami a maminky o lásku k manželovi a něžnost k dětem. Pak, takto emocionálně saturované budou mít sílu, nenechat si vzít svou identitu a růst ke svobodě a radosti ve světle Boží moudrosti.
