Květnové duchovní zamyšlení P. Josefa Čunka (nejen křesťanským podnikatelům):
Květen, jak víme, patří Panně Marii; první den tohoto měsíce však slavíme Josefa Dělníka. Zastavme se u této skryté postavy dějin.
Jednoho dne se rektor jezuitské koleje objevil se čtyřmi kravami, čtyřmi prasaty a šesti ovcemi. V době rostoucích cen musel nakrmit dvě stovky hladových úst a přitom ke koleji patřilo deset hektarů půdy. Vybudoval kůlny a stodoly a nakonec měli studenti vedle modlitby a studia ještě na starost sto dvacet prasat, padesát ovcí, sto osmdesát králíků, dvacet krav a množství včelstev. Každé odpoledne odjížděl některý z jezuitských bratří se starým autem na trh a sbíral produkty s prošlou záruční lhůtou. V koleji pak studenti vše třídili na potraviny ještě vhodné pro lidi a na ty, jimiž krmili prasata.
Oním rektorem byl Jorge Bergoglio a bylo to roku 1980 v blízkosti Buenos Aires. Toto své dílo opřel o muže, ochránce Svaté Rodiny, Josefa, k jehož cti vystavěl kostel se zasvěcením „svatý Josef Patriarcha“. Motivem této činnosti totiž byla a je myšlenka budoucího papeže - katolictví „ztělesnění“. Bůh se stal člověkem, aby nás naučil práci a všechno hmotné prozářil Božím plánem, Boží moudrostí. Jen ono dávné spojení modlitby a práce (od sv. Benedikta) dokáže zformovat opravdového člověka.
Jeden z bývalých studentů (Gustavo Antico) vzpomíná, že práce byla pro jejich rektora velice důležitá: „Naprosto přirozeně se účastnil všech prací, které nám zadal.“ „Studenti stáčeli med, dojili krávy a kydali prasečí chlévy. Byla to špinavá práce a mnozí reptali,“ vzpomíná G. Ortiz, který dnes vede španělskou sekci Vatikánského rádia: „Ale na Bergoglia si stěžovat nemohli, protože ten si stejně jako my nazul holínky a šel mezi prasata.“
Dny učení a manuální práce byly rámovány modlitbami. Časné ráno bylo vyhrazeno osobnímu rozjímání, pak byla mše. Dvakrát denně (poledne a před večeří) zval zvon do kaple na patnácti minutové ztišení (zhodnocení svých myšlenek a činnosti) a pak byla společná večerní modlitba. „Všichni jsme byli přesvědčeni, že v modlitbě je veliká síla a že jako jezuité můžeme ostatním pomáhat skrze Duchovní cvičení, tedy toto uspořádání života, činnosti“, vzpomíná G. Ortiz.
Uvedené skutečnosti jsou z knihy Papež reformátor od britského spisovatele Austena Ivereigha (str. 186) – trošku náročné čtení, ale doporučuji.
Josef Čunek
