Duchovní slovo P. Michala Altrichtera SJ křesťanským podnikatelům:
Diskrétnost je výrazná vřelost. Jméno „Maria“ je syntéza všech jmen, neboť jde o střed jak ve velkém – tedy v tom, co se děje světově, v makrokosmu – tak také v malém – v tom, co se děje v mém srdci, v mikrokosmu. Nezkoumáme nyní z hlediska jazykovědy, nakolik slabika „M“ je adekvátně vázána ke všem veličinám atd., ale tady jde o základní konstatování duchovní: jméno je živá osoba.
Vychází se tedy z osoby, ne „ze slabiky“. Říká-li Maria: „Vše kladu svému Synu k nohám a do jeho Srdce,“ pak mne tato moje Matka do něj klade s celým mým podnikáním. A pokud ten, kdo chce skloubit podnikání s tepem Pánova Srdce, zakouší, že jeho život je neustálé omezování, vyčerpání, ba i neschopnost svobodného života, vůbec tím nemusí ohlašovat nějakou tragédii, ale jednoduše diskrétně (bez lomozu a tiše) žije to, co jeho Pán – a Maria o tom také ví. To neznamená nic jiného, než učit se s Marií prožívat právě tu bolest, kterou zakouší Pánovo Srdce. Pánovo Srdce totiž stále umírá: v každém člověku.
Dar rozlišování dobra pochází z důvěrnosti s Pánovým Srdcem: Marie nás tomu bez okliky učí. Pánovo Srdce osvobozuje od svázaností se Zlým či zlem. V neútěchách v srdci člověka Pán intenzivně pracuje. Duchovně neútěcha je důležitější než útěcha. Svatá Růžena z Limy: „Moje rána, kterou jsem dostala od svého Ženicha, bylo to nepožehnanější, co jsem kdy mohla dostat.“
Pánovo Srdce je tak trpělivé a láskyplné, pokorné a milosrdné! Maria vyučuje harmonickému podnikání: jen láska, vztahová věrnost vůči Synovu Srdci, umí vidět a zohledňovat. Říká-li Pán: „Jsi moje srdce,“ jde o komplexní prohlášení – bere v úvahu ty, se kterými, i ty, pro které, podnikám. Je důležité, aby se nám stále více dával Pán: aby nám ho Maria neustále rodila do každé situace. Z Pánových Ran stále tryská očišťující Hořící Krev – do ní nás Maria zve, neboť ví, že jsme pošpinění, poleptáni. Rozumíme, co znamená: Líbat Ducha Svatého? To lze přes důvěrné spojení s Marií, ve které se Duch Svatý projevil nejvíce ze všech lidí.
Spojení Tábora a Golgoty patří na tomto světě mezi největší moudrost; bez Golgoty nemůžeme nikdy dobře podnikat. A není neduchovní ten, kdo má bolest, neútěchu. Ba naopak. Proto Velikonoce mohou být Vánocemi. Uspořádání tělo-duše-duch (v Duchu Svatém) bylo u prvních lidí situované v opačném sledu, než je nyní u nás (to, co bylo patrné „na pohled“, byl tehdy duch). V dnešním „podnikatelském“ rozpoložení totiž nejdříve vyhodnocujeme člověka (či hodnoty) „živočišně“, fyzicky, materiálně (říkáme třeba, že jde o „chemickou továrnu“: líbí se nám / nelíbí); ti zralejší (psychicky-duševně) si už ovšem všímají hlouběji (ale uváznou pohledem na chybách či potřebují nabídnout neklidnou kritiku); ti, kdo jsou ovšem duchovní, vnitřního rázu, čtou srdce srdcem, v němž shledávají Boží jednání (například, že někdo ustupuje do pozadí, mlčí, obětuje se, nechlubí se, pomáhá apod.). Po pádu (u nás lidí) nejdříve máme utrpení, teprve pak přijde „ke slovu“ oslavení; v ráji před pádem tomu bylo naopak: nejdříve bylo oslavení a pak bylo pozvání (sestoupení) k utrpení (Ježíš šel z hory Tábor na kříž). Ten, v kom se setkal Tábor s Golgotou, spojuje Velikonoce s Vánocemi. Kdo má za sebou Golgotu (plnější účast na ní), do toho Láska nejen vchází, ale také z něho vychází. Nejen sám podniká, ale Pán v něm a s ním podniká.
Vnitřní ucho rozeznává: rozezní ústa i srdce. Naše srdce jsou hlubiny světa. Kdo má za sebou Golgotu (plnější účast na ní), pak Láska nejen vchází do něj, ale také z něj vychází. Jinak plody nevydá: zatím vchází „pouze“ dovnitř. Srdce i Láska je živá Osoba Boha, nikoli pouhý princip. V tom se liší křesťanství od ismů. A je-li účinnější hovořit o živých světcích, kteří nám pomáhají, nežli o jakýchkoli lidech, pak přednostně věnujme srdce Marii: ta žije přímo v Pánově životě. Maria rozváží živiny Pánova Srdce do našeho života. Ne, že si nevážíme „běžných smrtelníků“, ale jejich život zatím není v celku – a nemá takovou komunikativní účinnost. Z očí světce vyzařuje (ne metaforicky, ale fakticky) Boží všemohoucnost.
Kdo žije z Boha, vidí vítězství v tom, co nefunguje! Nalézá řešení. Všímat si, co ve svém srdci velmi pociťujeme (v srdci, ne v nervové soustavě), znamená, že například toužíme druhému odpustit. Být solí: odpouštět. Živit druhá srdce nemělněným pokojem, který jsme odposlouchali od Marie (to znamená: od ní přijali).
Člověk umírá proto, že neunese vzrůstající radost z Pána. Pán podruhé nepřijde proto, aby důtkami udělal pořádek, ale aby nás našel, jak po něm toužíme v co největší míře. Trénujeme jeho druhý příchod ochotnou modlitbou: i v hluku našeho podnikání. Modlitba a chudoba srdce (pozvaný Chudobný Pán může v srdci svobodně jednat, neboť si to přejeme) bytostně souvisí; jinak se (pouhý) „zájem“ o modlitbu nepovznese nad přirozenou (netopornou) soustředěnost. Jsou někteří podnikatelé, kteří už nedokáží stát ve druhé řadě a soustředěně kontemplovat uvnitř – musí se neustále ohlížet, zda jsou pozorováni, zda je „snímá něčí zrak“. Vždy je možné opět spočinout v Pánu, přijmout ruku krásné Ženy: Marie. Často nám Pán dává svou moudrost až v nejzazším časovém údobí: je to záměr jeho Srdce. Jsou nezměrně účinná, a přitom nepochopitelná Kristova slova: Záře lásky neustále na nás vyzařuje, abychom touto září zářili z nás na druhé. A potom: Že jsme stále ukrytí pod pláštěm Panny Marie; tam dokonce smíme uschovat to, co je diskrétní, tajemné, jako naše touhy, prohry, žízeň po lásce... Bolest a radost, obojí dohromady, napořád a ve stejný čas. Na kříži: Ježíšova radost z vykoupení, bolest, že Slovo se vydává pro někoho marně.
Přijetí Marie, Matky Boží, právě vždy svědčí o hlubším přístupu k životu (Řehoř Veliký: Maria je vrcholem všech hor). Vstupujeme do plnějšího života s Matkou, rodící nám Syna – Slovo, které chce takto (vždy přiléhavě) hovořit. Není moje neslyšení Boha zapříčiněno nepřijetím Marie? Ježíš zvolil takovou cestu. Maria přijala největší podíl na Ježíšově životu. Vezmeme-li Marii do srdce, začne v nás hořet Srdce jejího Syna. Bez Marie hrozí našemu podnikání, že se může stát nelidským. Duch Svatý do srdce Marie vstupuje znovu a znovu: přichází s největší radostí – přímo spěchá.
Maria je živitelkou Toho, který všechno, i nás, naše podnikání, živí. Maria: hmatatelné nebe v mém podnikání.
