Duchovní slovo arcibiskupa Jana Graubnera křesťanským podnikatelům (psáno v den slavnosti Nanebevstoupení Páně):
Velikonoční doba končí Nanebevstoupením Páně a sesláním Ducha Svatého. U nás komunistická totalita zrušila Nanebevstoupení jako svátek s pracovním volnem, který se po listopadu nepodařilo obnovit. V mnoha zemích se slaví jako zasvěcený svátek a dokonce s pracovním volnem, protože jde opravdu o svátek velmi významný, který nejen připomíná významnou biblickou událost. Nejde jen o to, že se Zmrtvýchvstalý ukázal apoštolům naposled. Já vidím velkou souvislost tohoto svátku s Vánocemi a považuji ho za stejně důležitý. O Vánocích se Bůh stal člověkem, aniž by opustil nebe. Spojil božství s lidstvím tak, že skrze vykoupení nám dal možnost stát se Božími dětmi.
Dnes se Ježíš vrací do nebe, aniž by opustil zemi. Vstupuje do slávy nejen jako Bůh, ale jako Bohočlověk. On vnáší naše lidství do nebeské slávy. Můžeme říct, že v něm jsme už v nebi i my. On říká, že nám jde připravit místo a opět se vrátí, aby nás vzal k sobě. Tento svátek připomíná cíl našeho života a jistotu domova, v němž jsme očekáváni. To první poselství pro všechny, kdo musí žít hmotnými starostmi: Nezapomeň, že máš vyšší cíl. Z jeho perspektivy i každodenní problémy nebudou tak velké a dostanou správné místo. Nestane se ti, že bys po splnění všech svých snů ztratil smysl života. Máš před sebou fantastický cíl.
Písmo však říká, že pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Jak to spojení budovat?
Víme, že Kristus přijde slavně na konci věků, ale přijde taky pro každého z nás osobně, když se naplní dny našeho pozemského života. On však ustanovil eucharistii, aby k nám mohl ve svatém přijímání často přicházet, proniknout nás, posílit, posvětit, upevnit naše spojení s ním.
On tu zůstává i ve svém slově. Koncil říká, že když se při liturgii čte Boží slovo, to sám Kristus k nám hovoří. Při naslouchání Božímu slovu nejde jen o to, co říká, o čem informuje, jde o setkání se Slovem, kterým se Otec vyslovil do dějin. On sám přichází ve svém slově, aby mě oslovil, aby se se mnou setkal. Když mu tehdy řekla Maria své ANO, stal se viditelně přítomným mezi námi. Když my říkáme Božímu slovu své ANO a necháme ho vtělit do našich skutků, vztahů a postojů, stává se On, přítomný ve svém slově, novým způsobem viditelně přítomným v dnešním světě - to znovu přichází, vstupuje do světa skrze nás. Skrze nás proměňuje a posvěcuje svět, dává lidem možnost setkat se s ním skrze nás, zakusit jeho milosrdenství skrze naše odpuštění, jeho blízkost skrze naši ochotu trpělivě naslouchat, jeho péči skrze naši pomoc potřebným, jeho povzbuzení skrze slovo naděje, uznání a povzbuzení.
On dává mnoho dalších příležitostí k setkání s ním a upevňovaní našeho vztahu s ním. Víme, jak mu záleží na tom, abychom ho poznávali a přijímali i v lidech. Co jste udělali jednomu z nejposlednějších, mně jste udělali. To je další příchod Krista do našeho života. Umět ho poznat v člověku na okraji, na okraji našich zájmů, v tom přehlíženém či bezvýznamném, nebo dokonce protivném a obtížném. Vůbec nemusí jít jen o žebráky na ulici. Někdy jsou těmi potřebnými i naši nejbližší, na které si neuděláme čas.
Pán Ježíš viditelně odešel, ale slíbil, že nám pošle Ducha Svatého, svého Ducha. Otevřít se Ježíšovu Duchu, nechat se jím proniknout a vést, znamená nejhlubší spojení s Kristem. Desetidenní příprava na Seslání Ducha Svatého zve nejen k prosbě, aby přišel, ale vyžaduje i snahu udělat v sobě místo pro něj. Předpokládá to, že nebudeme plní sebe, že se dokážeme mnohého zřeknout, abychom měli pro něj místo.
Sesláním Ducha končí Velikonoce, rodí se církev a naplňuje se její poslání ve světě být viditelným znamením Kristovy přítomnosti, světlem světa, teologickým místem, kde se zakouší Boží přítomnost. To vše se naplňuje také skrze každého z nás, kdo nejen patří k církvi skrze křest, ale snahou o stálé spojení s Kristem ji vytváří.
+ Jan Graubner
