Jákob – v jeho životním příběhu vidíme muže skrz naskrz prostoupeného opravdovým lidstvím, se všemi silnými zápornými i kladnými charakteristikami.
Slovy Mariana Kuffy bychom mohli říct, že Jákob je takový… „průserář, ale sympaťák“. Svým způsobem se na něm projevuje ono Augustinovo „Boží žebráctví“, ale i velikost člověčenství, které se spoléhá pouze a jenom na Boha.
Stejně jako Abrahám, rovněž Jákob byl velmi majetným mužem: „Tak se ten muž převelice vzmohl a měl mnoho ovcí a koz, i služky a služebníky, i velbloudy a osly.“ (Gn 30, 43) Jákob je velmi výrazná postava Starého zákona. To potvrzuje i fakt, že v Písmu je jeho jméno zmíněno mnohem častěji než Abrahámovo. Jméno Jákob je v Bibli zmíněno 125x, zatímco jméno Abrahama „jen“ 88x. Pro zajímavost: jméno Izák je zmíněno 46x, Mojžíš 396x, David 497x, Ježíš 559x, Petr 122x, Pavel 127x atd. (Údaje jsou zjištěny z biblického programu Theophilos). Vezmeme-li v potaz fakt, že u Abraháma začíná linie patriarchů, že Abrahám je praotec židů, muslimů i křesťanů a že u Abraháma začíná pojmenování Hospodina jako Boha Abrahámova, Izákova a Jákobova, je tato pozornost vůči Jákobovi velmi vstřícná. Co je svatý Pavel pro Nový zákon, to je dle mého názoru Jákob pro Starý zákon. Oba mění běh biblických dějin výrazným způsobem. Pro účely naši práce bychom mohli hovořit o tom, že Jákob (stejně jako následně Josef z Egypta) je skutečně biblickým prototypem podnikatele – a hned si uvedeme argumenty proč.
Předně začínal úplně od nuly. Po podvodu s požehnáním, které mělo patřit Ezauovi, se utíká do Cháranu k Lábanovi, k bratru své matky Rebeky. Zajímavé je, že v osudu Jákoba je právě požehnání silným prvkem, který je přítomný ve všech jeho klíčových situacích v životě. Ať už je to ukradené požehnání Ezauovi, vyslání otcem Izákem do Cháranu, setkání Jákoba s Hospodinem v Bét-elu na začátku jeho poutě do cizí země, jeho působení u Lábana, Hospodinovo žehnání Lábanovi kvůli Jeho služebníku Jákobovi či vrcholný okamžik Jákobova života, kdy přes noc u potoka Jabok zápasí s Hospodinem a vynucuje si požehnání, prvek žehnání opravdu provází Jákoba doslova na každém kroku. Zajímavé je také Jákobovo zvolání u Bét-elu: „Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě střežit na cestě, na niž jsem se vydal, dá-li mi chléb k jídlu a šat k odívání a navrátím-li se v pokoji do domu svého otce, bude mi Hospodin Bohem. Tento kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, stane se domem Božím. A ze všeho, co mi dáš, odvedu ti poctivě desátky.“ (Gn 28, 20 – 22) Jákob podmiňuje svůj vztah k Bohu až „účetně“ přesně, slibuje Bohu věrnost a desátky, ale podmiňuje ji tím, aby ho Bůh střežil. Tato taktika obchodování či vyjednávání je pro Jákoba typická: vždy je to něco za něco. Tento prvek se ukazuje také např. v jeho působení u Lábana (dohoda o sňatku s Ráchel, za kterou bude 7 let sloužit; dohoda o stádech koz a ovcí, které si Jákob z Lábanova stáda ponechá atd.). Nutno podotknout, že taktika „něco za něco“ není asi principiálně špatná, ale úskočnost Jákoba, která je obsažena také ve významu jeho jména, se mu několikrát v životě vrátila dle hesla „co dáš, to dostaneš“ – z toho můžeme odvodit, že při taktice vyjednávání „něco za něco“, která je podbarvena právě úskočností, už ale něco špatně je. Obchodovat spravedlivě a poctivě, ANO. Obchodovat úskočně, NE. Jákob byl např. několikrát výrazným způsobem podveden svým strýcem Lábanem. Co dal, to dostal.
Jákob byl silně věřící, tvrdě pracující muž. Stejně jako mnoho dnešních mužů, a ne jinak podnikatelů, i Jákob minimálně v jistých etapách svého života určitou dobu horlivě o něco usiloval – viz. prvenství před Ezauem, snaha získat za ženu Ráchel, 2x 7 let služba u Lábana za ženy jako náhrada za věno, které Jákob neměl, snaha osamostatnit se a oddělit od lstivého Lábana, boj s Hospodinovým andělem atd. Svou horlivostí až zarputilostí se v podstatě připodobňuje modernímu podnikateli. Ten také stále o něco usiluje, napíná a často i přepíná své síly. Možná je tato horlivost pro podnikatele příznačná. Víme-li, že Jákob nedělal nic na půl plynu, můžeme logicky odvodit, že byl stejně horlivý i v modlitbě a v celkovém přístupu k Bohu, k víře, k modlitební praxi. Vše dělal naplno. Tak by tedy měl činit i podnikající křesťan.
Vezměme si za příklad jeho výrok: „Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě střežit na cestě, na niž jsem se vydal, dá-li mi chléb k jídlu a šat k odívání a navrátím-li se v pokoji do domu svého otce, bude mi Hospodin Bohem.“ (Gn 28, 20-21) Tedy ne majetek, ne podnik, ne úspěch či cokoliv jiného, čemu člověk věnuje tolik a intenzivně pozornost a tak si dělá „boha“ ze stvořených věcí. Jákob slibuje, že Bohem mu bude pravý Bůh. Vše ostatní je de facto „balast“. Někdy více či méně užitečná či příjemná, ale ve finále, zbytečnost. Tento výrok z 28. Kapitoly knihy Genesis jako by charakterizoval celou osobnost Jákoba. Svůj slib říká ve chvíli, kdy prchá před svým bratrem Ezauem. Zjevuje se mu Hospodin a dává mu své zaslíbení. Jak reaguje Jákob? Odhodlaně, s razancí: „Bude-li Bůh...“ Jákob si dává předsevzetí. Je pro něho více méně povinností být s Bohem, pokud se Bůh ukáže věrným. Předsevzetí je v mnoha ohledech typické také pro dnešního podnikatele. Cílevědomost, odhodlání, definitivnost: „Prodej mi dnes své prvorozenství!“ (Gn 25, 31) Tyto charakteristiky cílevědomosti a odhodlání často vedou k jisté zmatenosti člověka a k zmatečnému jednání – bere-li člověk až přespříliš (urputně, horlivě) dění do svých rukou. Často pak zjišťuje, že se unáhlil, špatně usuzoval apod. Nicméně se zdá, alespoň mně se to tak jeví, že Bohu se více líbí člověk horlivý, byť zmatený „packal“, který jde do všeho opravdově, poctivě a naplno, než člověk pasivní, bez zájmu. Srov. také Zj 3, 15 – 20. Pro Jákoba je tento prvek typický – často si něco uvědomí až zpětně: „Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl!“ (Gn 28, 16) a nebo: „Ráno Jákob viděl, že to je Lea. Vyčítal Lábanovi: „Cos mi to provedl? Což jsem u tebe nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě oklamal?“ (Gn 29, 25) Jákob je silně emotivní (stejně jako např. David) na rozdíl od jiných sledovaných mužů, což dokládá např. také tato situace: „Jákob vzplanul proti Ráchel hněvem a okřikl ji: „Což mohu za to, že Bůh odpírá plod tvému životu?“ (Gn 30, 2)
Z pohledu celkového životního příběhu Jákoba je zjevné, že dělá vše s vervou, dokáže se učit ze svých chyb, je horlivý a smělý, sebevědomý, ale zároveň také plně spoléhá na Boha, plní tak svůj slib Bohu, že Bůh bude jeho (Jákobovým) Bohem – což dokládá i tento verš: „Nemusíš mi dávat vůbec nic (vyjadřuje sebedůvěru – pozn. autora). Budu dále pást a střežit tvé ovce a kozy, když pro mne uděláš tuto věc: Projdu dnes všechny tvé ovce a kozy a vyřadím z nich každé skvrnité a strakaté mládě, všechna načernalá jehňata a strakatá a skvrnitá kůzlata; to bude má mzda (Jákob si říká o to, co chce, je smělý – pozn. autora). Od zítřka se bude má poctivost osvědčovat takto: Když přijdeš přehlížet mou mzdu, všechno, co nebude mezi mými kůzlaty skvrnité a strakaté a mezi jehňaty načernalé, pokládej za kradené.“ (Gn 30, 31-33) Navzdory své bojovné povaze a unáhlené horlivosti však Jákob zůstává Bohu věrný, což graduje při jeho setkání s Hospodinem u Peníelu. Zápasil s Bohem i s lidmi – a obstál. Jákob je pro dnešní podnikatele velkou inspirací.
