Dne 4. února 2017 se papež František v audienční hale Pavla VI. setkal s 1200 podnikateli, studenty a ekonomy z 54 zemí všech pěti kontinentů, včetně asi dvacetičlenné skupiny z České republiky a ze Slovenska. Téma jeho projevu by se dalo shrnout: Říci „ne“ ekonomice, která zabíjí, říkat „ano“ ekonomice společenství, která je darem pro všechny. Ze zajímavého textu vybíráme hlavní myšlenky, jsou velmi inspirativní:
Papež František hovoří k podnikatelům
S myšlenkou na vaše setkání bych vám chtěl dnes říci tři věci...
První se týká peněz. Je velice důležité, že v centru ekonomiky společenství se nachází společenství vašich zisků. Ekonomika společenství je rovněž společenstvím zisků jako výraz společenství života. Často jsem hovořil o penězích jako o modle. Bible to říká různým způsobem. Ne náhodou první Ježíšovou veřejnou akcí v Janově evangeliu je vyhnání obchodníků z chrámu (srov. 2,13-21). Novému Království, které Ježíš přináší, nelze porozumět, pokud se člověk neosvobodí od model, z nichž jednou z nejmocnějších jsou peníze. Jak tedy můžeme být obchodníky, které Ježíš nevyžene?
Peníze jsou důležité, zvláště tehdy, když je nemáme a závisí od nich jídlo, škola a budoucnost dětí. Avšak stávají se idolem, jsou-li cílem. Ne náhodou je lakota jedním z hlavních hříchů, je to hřích modloslužby, neboť hromadění peněz kvůli nim samým se stává cílem vlastního jednání. Právě Ježíš označil peníze přívlastkem „pán“: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům, dvěma vládcům.“ Jsou dva: Bůh a proti-Bůh, modla. Tak to řekl Ježíš. Při rozhodování se nacházejí na stejné úrovni. Myslete na to.
(...) Nejlepší a nejkonkrétnější způsob, jak neudělat z peněz modlu, je jejich sdílení; sdílet je s ostatními, především s chudými, anebo proto, aby mladí mohli studovat a pracovat. Pokušení modloslužby se tak překonává společenstvím. Když své zisky sdílíte a darujete, děláte skutek vysoce duchovní, neboť svými skutky říkáte penězům: ty nejsi bůh, ty nejsi pán, ty nejsi vládce!
Je tedy třeba směřovat ke změně pravidel hry ekonomického a sociálního systému
Druhá věc, kterou vám chci říci, se týká chudoby. (...) Napodobovat milosrdného samaritána z evangelia není dostačující. Pokud podnikatel nebo jakýkoli jiný člověk narazí na nějakou oběť, je zajisté povoláván k tomu, aby se o ni postaral a možná – podobně jako milosrdný samaritán – zapojil do své bratrské aktivity i trh (hostinského). Podnikatel, který je pouze milosrdným samaritánem, koná polovinu své povinnosti: stará se o dnešní oběti, ale nezmenšuje počet zítřejších.
Pro společenství je třeba napodobovat milosrdného Otce z podobenství o marnotratném synu a očekávat doma děti, pracovníky a spolupracovníky, kteří se pomýlili, přijmout je tam a uspořádat pro ně slavnost; nenechat se zastavit nadvládou zásluh, kterých se dovolává starší bratr a mnozí, kdo ve jménu zásluh odmítají milosrdenství. Podnikatel společenství je volán k tomu, aby dělal všechno pro to, aby i ti, kdo se pomýlili a odešli z jeho domu, mohli doufat v důstojnou práci a výdělek a nemuseli jíst s prasaty. Žádný syn, žádný člověk, ani ten nejodbojnější, si nezaslouží jíst žaludy.
Nemusí nás být mnoho, abychom změnili svůj život
A konečně třetí věc se týká budoucnosti. (...) Proměny duchovního řádu a tedy i života nejsou vázány na velké počty. Malé stádo, lampa, mince, beránek, perla, sůl, kvas: to všechno jsou obrazy Království, s nimiž se setkáváme v evangeliích. A proroci nám ohlašovali novou dobu spásy tím, že ukazovali znamení dítěte, Emanuela, a hovořili k nám o „zbytku“ věrných, o malé skupině.
Nemusí nás být mnoho, abychom změnili svůj život: stačí, aby sůl a kvas se nezkazily. Velká práce, kterou máme konat, spočívá v úsilí, abychom neztratili „aktivní princip“, který je oživuje. Sůl neplní svou funkci, když se zvyšuje její kvantita – naopak, mnoho soli jídlo přesolí – ale když si zachová svou „duši“, to znamená svou kvalitu. Pokaždé, když si lidé, národy a dokonce i církev myslili, že zachrání svět narůstáním počtů, vytvářeli struktury moci a zapomínali na chudé. Zachraňme naši ekonomiku tím, že prostě zůstaneme jen solí a kvasem: je to těžká práce, protože během času všechno dosluhuje.
První podnikatelův dar je on sám jako osoba
Živý princip evangelia zůstává aktivní jen tehdy, dáváme-li ho, protože je láskou. A láska je aktivní, když milujeme, ne když píšeme romány nebo se díváme na televizní seriály. Pokud si však žárlivě necháváme všechno pro sebe, plesniví a umírá. Evangelium nemůže zplesnivět. Ekonomika společenství bude mít budoucnost, pokud ji budete darovat všem a nebude zůstávat pouze ve vašem „domě“. Darujte ji všem a především chudým a mladým, neboť oni ji nejvíce potřebují a umí dovést obdržený dar k tomu, aby přinášel plody! Abyste měli život v hojnosti, je třeba učit se darovat: nejen zisky podniků, ale sebe samotné. První podnikatelův dar je on sám jako osoba; vaše peníze, i když jsou důležité, jsou příliš málo. Peníze nic nezachrání, nejsou-li doprovázeny darem vlastní osoby. Dnešní ekonomika, chudí a mladí potřebují především vaši duši, vaše respektující a pokorné bratrství, vaši chuť žít a až potom vaše peníze.
Abyste měli život v hojnosti, je třeba učit se darovat
Je snadné darovat část zisku, aniž byste lidi objímali a dotýkali se těch, kteří dostávají tyto „drobky“. Avšak i pět chlebů a dvě ryby dokáží nasytit zástupy, jsou-li sdílením celého našeho života. Podle logiky evangelia, nedává-li se všechno, nikdy se nedává dost.
(...) Ať „ne“ ekonomice, která zabíjí, se stává také „ano“ ekonomice, která umožňuje žít, protože sdílí, zahrnuje chudé a používá zisky pro vytváření společenství.
Přeji vám, abyste s odvahou, pokorou a radostí šli dál po vaší cestě. „Bůh miluje radostného dárce“ (2 Kor 9,7). Bůh miluje vaše zisky a talenty darované s radostí. Už to děláte, ale můžete to dělat ještě víc.
Přeji vám, abyste i nadále byli semenem, solí a kvasem jiné ekonomiky: ekonomiky Království, kde bohatí dokáží sdílet svá bohatství a chudí jsou nazýváni blahoslavenými.
Děkuji.
-----------------
Překlad: P. Jiří Kratochvíl
Foto: © Mazur/catholicnews.org.uk (CC BY-NC-SA 2.0)
