Peter Tavel: Neztrácím čas s dobrými věcmi
Vidíte konkrétní souvislosti v rozhodování podnikatele a vlivem Ducha svatého?
Bůh vede svět přes naše rozhodování. Dal nám tak moc tvořit spolu s ním. To je velký a nádherný úkol. Zároveň máme moc zničit si přírodu, vést války. Anebo můžeme směřovat k tomu, abychom se měli společně dobře.
Nejvíce k nám Bůh promlouvá přes charizmata lidí. Když chtěl např. vytvořit vaše společenství podnikatelů, dal někomu takové charisma, aby to dovedl. A pokud ten člověk naslouchal Bohu, šel, získal si další lidi a to společenství založil. Takto Bůh skrze Ducha svatého oživuje svět. Skrze každého z nás.
Pokud chci vědět, co mám na fakultě udělat, podívám se nejprve na charismata lidí, které tady mám. Nevymýšlím nic od stolu.
Působení Ducha svatého v podnikání se podceňuje. Měli bychom být spojeni modlitbou, evangeliem a především bychom měli být empatičtí vůči Bohu skrze naše charismata. Protože Bůh nám dal to, co potřebujeme ve prospěch druhých.
Lidé se ptají na moje politické názory, genderové otázky a já nevím, co mám odpovědět. Jenže já ani nepotřebuji nic říkat. Jsem děkan teologické fakulty. Mám se starat o to, co je dobré pro fakultu. Věřím, že kdybych byl biskup, budu umět na takové otázky odpovědět. Mám konkrétní charisma, a pokud jsem na správném místě, mám vše potřebné pro správné rozhodování.
To však vyžaduje velkou sebekázeň, abych nepřekračoval hranice, které jsem dostal.
Měl byste si dát pozor, abyste neusiloval o dobré věci, které nejsou dobré pro vás. Jsme odpovědní za to, abychom to uměli rozpoznat. Já už dneska nevolím mezi dobrým a zlým, nýbrž mezi dobrými, lepšími a nejlepšími věcmi. Je velké umění odolat těm dobrým.
Dobré vám nestačí?
Mám své kapacity. Jestli budu dělat dobré věci, ty nejlepší mi utečou. Dostal jsem jen 24 hodin. Denně mi Bůh ukazuje, pro co se mám rozhodnout. Je to o pokoře. A zároveň mám z toho pořádný adrenalin. Takové je podnikání podle Ducha svatého.
Máte všechno okolo sebe, potřebujete jen otevřené oči. I řešení problémů je před vámi. Bůh ho tam vložil. Na vás je, abyste ho rozpoznal.
Máte na toto rozpoznávání vlastní know how?
Třeba sv. Ignác k tomu nabízí hodně podrobností.
Zajímá mě váš osobní přístup.
Rozhoduji se pro to, co mě dělá spokojenějším a radostnějším. Působí mi to dlouhodobě radost. Dotýkáme se života, Ducha svatého, to je skvělý zážitek. Dobré rozhodnutí dělá člověka šťastným a přibližuje ho k Bohu. A platí to i opačně. Pokud vidím nějakého řeholníka, který žije poctivě, modlí se, a přesto není šťastný, tak něco není v pořádku.
Třeba je to jeho kříž.
Kříž je utrpení, kterého se nedovedete zbavit. Vzpomínám na svůj noviciát. Z horlivosti jsem spal na holé zemi, netopili jsme v zimě, modlili jsme se tři růžence denně, dvě mše svaté, celý breviář. No, askeze par excellence. A pak za námi přišel zkušeny formátor z Polska. Vysvětlil nám, že Bůh nabízí velikou kopu křížů a my si myslíme, že máme nést úplně všechny. Jenže my k té kopě můžeme přijít a jeden kříž po druhém začít odnášet. Nakonec zůstane jeden, se kterým nehneme. A to je náš kříž.
Kořenem křesťanství není utrpení, ale láska. To sice někdy znamená také utrpení. Křesťanství s utrpení počítá, ale nemá ho za cíl. Proto je tak geniální.
Váš workshop na konferenci Podnikání podle Ducha, 21. 9. na Velehradě zaměříte na lepší sebepoznání v rámci týmu, do kterého patříme. Co když pak zjistím, že mezi těmi lidmi už nechci být?
Prožíval jste to i před tím. Rozdíl je v tom, že už to budete vědět. To je první krok ke svobodě. Pokud s tím nepůjde nic dělat, skrze přijetí té situace se stanete ještě svobodnější. Anebo přijdete na to, že s tím něco dělat lze. Někdy stačí vyměnit dva lidi na jejich místech a začne vám to zase fungovat.
Máte s tím už vlastní zkušenosti?
Mám za sebou psychoterapeutický výcvik. Dostáváte na něm po šest let zcela otevřeně zpětnou vazbu na vás. To vás naučí se sebou pracovat. Navíc porozumíte řadě dalších problémů, protože všichni na tom výcviku mluví i o sobě zcela otevřeně.
Kdyby měli kněží odvahu a absolvovali by takový výcvik, joj, to by byla církev! Duchovní rozměr je pro nás důležitý. Rozvíjení lidského potenciálu je ale taky skvělá věc. Bůh s ním taky pracuje.
Za rozhovor děkuje Marek Chvátal.
Prof. Ing. Mgr. et Mgr. Peter Tavel, Ph.D vystudoval Stavební fakultu VŠT v Košicích, psychologii a teologii na UP v Olomouci, kde získal doktorát z klinické psychologie a kde se také habilitoval v oboru klinická psychologie. Kromě menších výcviků a kurzů absolvoval sebezkušenostní psychoterapeutický pobyt na neurotickém oddělení v PL v Kroměříži, dvouletý seminář Výklad snů a Lege artis, roční výcvik Paliativní péče v hospici v rakouském Mödlingu a pětiletý daseinsanalytický výcvik v komunitně-skupinové psychoterapii na Pražské vysoké škole psychosociálních studií.
V současnosti přednáší psychologii na UP v Olomouci a na Pražské vysoké škole psychosociálních studií. Přes deset let žije v Rakousku, kde se v rámci hospicu a domova důchodců věnuje paliativním, starým a umírajícím pacientům. Je supervizorem Mobile Hospic Niederösterreich. Poskytuje psychologické poradenství pro Centrum poradenské slučby na CMTF UP v Olomouci. Je také senior researcher v centru excelentnosti Kosice Institute for Society and Health na UPJŠ v Košicích ve spolupráci s Department od Social Madicine, Universtiry Medical Centre Groningen, University of Groningen v Holandsku.
Mezi jeho největší ocenění patří cena Literárního fondu Slovenskej akadémie vied za dílo Psychologické problémy ve stáří I. a tři čestná uznání rektora UP za vědecké monografie.
