Články

Svědectví o "povolání"

Baví mě hrát si s významem slov, nacházet různé úhly pohledu, přemýšlet nad tím, co mohu dělat „jinak“. Když jsem dostal nabídku napsat článek, jediným zadáním byl článek pro cílovou skupinu - lidé podnikaví, tvořící, produkující a věřící. Tak si říkám, že tady už mám první význam – vyslyšel jsem volání Marka Chvátala (koordinátor KOMPASu) a kývl jsem na něj :-). Ale od začátku.

Petr SmékalKdyž tak uvažuji o povolání v mém životě, hned se mi vybaví dotazy z dětství (školce a základní škole), čím že to chci být. Moje první vysněná povolání byly popelář a policista. Pamatuji si, že ve druhé třídě jsem napsal, že chci být básníkem. To mi tenkrát neprošlo, byla tuhá totalita. Druhou volbou byl prezident, soudruh prezident. Nebyl jsem pionýr, tak jsem nemohl být ani prezidentem, ani soudruhem.

Nesoulady mě provázely na střední a později na vysoké škole. Neměl jsem představu, jak chci žít, čím se chci živit. Byl jsem pokřtěný, ale nežil jsem podle evangelia. Jasno jsem měl pouze v materiálních benefitech, které mi má práce přinést. Velice trefně moji situaci vystihl apoštol Pavel v listu Korintským: „nedíváme se na to, co je vidět, ale na to, co vidět není. Vše viditelné je totiž dočasné, ale neviditelné je věčné.“ (4:18 B21).

Moje představa o povolání byla dost povrchní, v kontextu apoštola Pavla zaměřená na to viditelné. Změna přišla, když Bůh vyslyšel volání, tehdy ještě ne mojí ženy, Irenky, aby ji poslal do cesty nějakého kluka. Já jsem zase velice rád vyslyšel její volání. Kromě jiného, vnesla moje žena do mého života službu druhým. Skrze povolání ke službě druhým jsem se stále víc a víc zaposlouchával do volání od záhadného Volajícího. Tušíte správně, Volajícím byl náš Pán. Jeho volání vneslo do mého života postupnou změnu ve vnímání povolání a to nejen ve vztahu k práci/zaměstnání. Jeho volání zásadně rozšířilo kontext, ve kterém dnes vnímám význam slova povolání. Troufnu si napsat, že Jeho volání k povolání mi radikálně změnilo kvalitu života. K lepšímu samozřejmě. Ptám se sám sebe, k čemu mě Bůh volá? K jaké službě, jakým činům mě povolává? Odpovídá mi opět apoštol Pavel: „Využívejte svěřený čas, protože doba je zlá. Nežijte v nevědomosti, rozumějte Pánově vůli.“ (Efeským 5:16-17, B21). Modlitba se stala v našem manželství nástrojem porozumění Pánově vůli. Změnil jsem povolání. Odešel jsem z lukrativní manažerské pozice nadnárodní korporace, kde řada věcí byla z hlediska mojí víry na hraně, v některých případech za ní. Sám bych to nedokázal. Buď by mě vyhodili, nebo bych dodnes kázal vodu a sám pil víno. Neskutečně mi tehdy pomohla moje žena Irenka a samozřejmě Bůh. Bůh nesl i moji ženu. Vystoupil jsem z rozjetého luxusního vlaku, moje žena na sebe vzala odpovědnost za pravidelné platby státu a bankám. Bylo to těžké období, zejména pro moji ženu. Já jsem získal šanci uchopit povolání jinak. Jsem velice vděčný, že k tomu došlo. Začal jsem o povolání přemýšlet v širším kontextu, jak jsem již naznačil dříve. Uvědomil jsem si, že Bůh mě povolává (mimo jiné) k odpovědnosti – za život, rodinu, životní prostředí, Jeho Stvořitelské dílo. Že v tom nejsem sám: „Hospodin je má síla a můj štít, na něj se v srdci spoléhám.“ (Žalm 28:7 B21). A že mu mám opravdu důvěřovat. S důvěrou, že Bůh pro mě má jen to nejlepší, jsem na tom byl v minulosti podobně, jako v tom židovském vtipu: „jeden z největších projevů nedůvěry v Boha, je hromosvod na synagoze“.

S pocitem odpovědnosti a znovu nabyté důvěry v Boží prozřetelnost, jsem přistoupil k volbě další profesní dráhy. Pátral po hřivnách, které mi Bůh svěřil. V modlitbě, rozhovorech s Bohem, ženou, blízkými jsem hledal další povolání. Na semináři Manželských setkání v Albeřicích jsem dostal zvláštní odpověď – buď zvědavý! Byl jsem tedy zvědavý, jak Bůh zavolá

Vždy mě bavila společná práce s mojí ženou – jako dobrovolníci, jako přednášející na Manželských setkáních, jako vedoucí páry skupinek na stejné akci, při práci na zahradě, apod. Inspiroval jsem se u našich přátel z YMCA Setkání, kteří spolu pracují, a začal rozvíjet myšlenku společné činnosti s manželkou. Nyní jsem volal já Boha, byl jsem zvědavý, jakou cestou se mám vydat. Nastoupil jsem do supervizního a koučovacího výcviku v Daletu v Olomouci. První slova lektorů byla, že jsou zvědaví, s čím přicházíme, jaká je naše zakázka. Nezapomenu, kolik úsilí a vůle jsem musel vynaložit na změnu svého myšlení (díky Pavle, Leoši, Danku a Michale!!!). Naučil jsem se přemýšlet nad tím, jak mohu být ostatním více užitečný, co ještě mohu pro ostatní udělat a že větší zvědavost mohu zaměřit na to, co dělat v životě jinak. Slovy podobenství o hřivnách, dříve jsem svěřené hřivny zakopal v obavách, abych o něco nepřišel, nedůvěřoval jsem Bohu. Neposlouchal jsem volání k povolání. Prosil jsem, aby mi Bůh „nebral“ a aby mi jen „dával“. Nyní se snažím vnímat Jeho volání, proměňovat hřivny, být vděčný, užitečný a nedržet vše ve svých rukou.

S manželkou dnes pracujeme částečně společně. Provozujeme soukromou manželskou poradnu. Společně přednášíme o vztazích. Pracujeme také každý zvlášť. Jsem velice vděčný, že jsem vyslyšel Boží volání k povolání. Povolal mě k radosti. „Vždycky se radujte. Neustále se modlete. Za všech okolností buďte vděční, neboť to je Boží vůle pro vás v Kristu Ježíši.“ (1. Tesalonickým 5:16, B21). Snažím se, aby převážila radost nad strachem. Snažím se, abych s radostí porozuměl Pánově vůli. Občas se přistihnu při starém návyku. Když se daří, jsem hrdina. Když se nedaří, povolávám Boha, někdy volám na Boha, někdy dokonce řvu. Moc mi pomáhá věta Joyce Meyer: „Dovol modlitbě stát se tvojí první odpovědí a ne poslední možností“.

Volání k povolání se promítá do dalších rolí v mém životě - manžela, syna, otce, muže, kamaráda, přítele, souseda, mohl bych pokračovat hodně dlouho. Já jsem vděčný Bohu za to, že mohu být před Ním a svým okolím autentický. Že mohu svědčit svému okolí o dobru a lásce, které Bůh nabízí a přitom mi ponechává svobodnou vůli v rozhodování. To jiná povolání v takové míře nenabízejí.

Na závěr vás chci povzbudit, aby se vám dařilo naslouchat volání. Věřte, stojí to za to!

„Stezku života jsi mi ukázal, ve tvé přítomnosti je plnost radosti,
nekonečné blaho je po tvé pravici!“
(Žalm 16:11, B21).

„Cokoli děláte, čiňte to celou duší, jako Pánu, ne lidem.
Vězte, že vaší odplatou bude dědictví od Pána, a Pán, jemuž sloužíte, je Kristus.“
(Koloským 3:23-24, B21)

S úctou, Petr Smékal.

Manželka Petra Smékala je jedním z řečníků na konferenci Podnikání a rodina, která se koná 22. 9. 2018 na Velehradě. Přijďte se inspirovat příběhy lidí, kteří řeší stejné či podobné problémy jako vy. Setkáte se, či seznámíte, se stejně smýšlejícími lidmi, mezi jejichž základní hodnoty patří víra, rodina a služba v podnikání.

Více o konferenci

Mezi řečníky konference také budou: Jiří Jemelka – který sám říká, že své podnikání svěřil Bohu a Boha bere jako „parťáka“ v podnikání, jeho firma dnes řídí a spravuje více než 10 malých a středně velkých podniků napříč ČR; anebo Ľubomír Klieštik – od doby, co začal podnikat, intenzivně vnímá Boží působení v rodině i ve firmě. Přijďte se inspirovat příběhy lidí, kteří řeší stejné či podobné problémy jako vy. Setkáte se, či seznámíte, se stejně smýšlejícími lidmi, mezi jejichž základní hodnoty patří víra, rodina a služba v podnikání.

  • KOMPAS Křesťanský podnikatel, z.s.

  • Holická 47, 779 00 Olomouc

  • info@krestanskypodnikatel.cz

  • přihlášení