Články

Únor bílý pole sílí

Duchovní slovo P. Josefa Čunka SJ podnikatelům na měsíc únor:

    Ale kdybychom - jako v podobenství o rozsévači - viděli ono "pole" v lidech, můžeme říci: Kostel bílý z divných lidí opravdové lidi činí.

   Únor začíná hromnicemi, to je však jen lidový název velké události Svaté Rodiny: uvedení Páně (Ježíše) do chrámu. Být s malými dětmi v kostele není lehké – ani pro rodiče, ani pro kněze, ani pro především tam přítomné seniory. Snad ale dnes již rodiče vědí, že prostor chrámu, bohoslužba, společná modlitba nejvíce pomohou při výchově dětí a též dospívajících.

   Kostel to je rozprostřená Boží „wifi“ spojující člověka se světem andělským, se světem krásy a opravdového lidství.

 

Chrám, to je dost dobrý podnik.
   Do února se vstupuje nejen pololetním vysvědčením, ale též svátkem jednoho z největších duchovních podnikatelů 19. století. Svatý Jan Bosko dospěl do ráje 31. 1. 1888 - ve svých 83 letech. Snad víme, že vybudoval spoustu učňovských středisek, škol, prostor pro kvalitní růst či (do)výchovu chlapců. A stavby kostelů? Známe jeho projektování: „Začněme stavět, peníze pak přijdou.“ Nemylme se dnešní potřebou hypoték a nutného střízlivého uvažování každého z vás. Vybudovat podnik potřebuje práci a peníze, ale vybudovat život potřebuje píli a důvěru v Pána života. Výsledky „podnikání“ dona Boska můžeme vidět na jeho prvním „dítěti“ – světci Dominiku Saviovi a pak na nesčetných duchovních synech. U nás to jsou např. kardinál Trochta, či dnešní biskup Karel Herbst, nebo známý biblický teolog Láďa Heryán. Salesiánům vděčíme za mnoho současných kostelů, ale první (z první republiky) jsou v Ostravě (sv. Josef) a Praze (sv. Terezička).

   Jak vznikal kostel sv. Terezičky v Kobylisích? Velkou péčí jezuity patera Kruse o přicházející dělníky do Prahy a – samozřejmě – milostí Boží. V jeho deníku z 23. 12. 1927, kdy měl smůlou pokažený den, čteme: „Člověče, nezlob se. Snad by ses mohl podívat do Kobylis. Říkají, že tam statkář pan Ženíšek rád vykoná něco dobrého, když se přijde ve vhodnou dobu. Modlím se, předvečer Štědrého dne je snad vhodný. Vstupuji, je doma, hledí udiveně na neznámého návštěvníka. Bez obalu říkám, co mne přivádí, a slyším. Víte, důstojný pane, my sice do kostela chodíme málo, máme to daleko, ale bez náboženství se svět neobejde. Vyhledejte na mých pozemcích nejvhodnější místo, a to vám dám na kostel. Nechci ale ani haléř.“ Dar činil 2 000 m² a další parcely byly za 1/3 ceny.

   Peníze, dary (či hypotéky) jsou důležité, ale bez stálé práce podnikatele nic nevznikne. O otci jezuitovi Krusovi víme, že značný čas trávil na katastrálním ústavu, studoval mapy. To je nějaký stavitel nebo podnikatel, mysleli si zaměstnanci. On však vyhledával vhodné pozemky pro budoucí kostely kolem Prahy, dával lidi dohromady, zakládal spolky.

   Projektu v Kobylisích se nakonec ujali synové dona Boska, salesiáni (Dr. Štěpán Trochta) a první výkop pro kostelík sv. Terezičky byl zahájen 17. 7. 1936 a již 24. 10. 1937 ho vysvětil arcibiskup Kašpar. Otec František Krus SJ byl do království Božího povolán 30. 1. 1941.

   My křesťané žijeme z milosti Boží, ale Pán Bůh nechává dost na naší chuti a kreativnosti. To křesťanští podnikatelé znají. Uvádějme tedy své děti i své myšlenky do chrámu, stavějme svůj život jako chrám – a Boží milost, tedy životní elán, radost nás neopustí.

  • KOMPAS Křesťanský podnikatel, z.s.

  • Holická 47, 779 00 Olomouc

  • info@krestanskypodnikatel.cz

  • přihlášení