Články

Kdo je to dobrý šéf?

Ing. Bc. Jiří Jemelka, MBA - Slovo k zamyšlení podnikatelům:

Náš syn Josífek nedávno nastoupil do první třídy. Vzhledem k tomu, že žijeme na menší obci, je zde sloučená první a druhá třída. V druhé třídě je jediný chlapec a dalších přibližně 10 dívek. Onen chlapec si hned druhý školní den „vzal slovo“ a přesvědčil nově příchozí prvňáčky – chlapce – že bude jejich „velký šéf“. Nestačili jsme se s manželkou divit, s jakými novými způsoby chování se náš syn Josef začíná vracet domů ze školy. Když jsem si s ním sedl a promluvil, dozvěděl jsem se o tom, jakým způsobem šéfuje onen o rok starší spolužák – a moc příjemné zjištění to nebylo.

   Můj syn mi navíc s hrdostí sděloval, že je zástupce onoho velkého šéfa. V duchu jsem si říkal, že jestliže to takto půjde dál, velmi rychle se s naším synem budeme těžko domlouvat na čemkoliv. Proto jsem se Josífka u stolu při večeři zeptal, zda vlastně vůbec ví, kdo je to šéf. A kdo je to dobrý šéf. V šesti letech toho ze sebe logicky moc nedostal, vyjma toho, že šéf prostě šéfuje, rozuměno přikazuje druhým, co mají dělat. Chtěl jsem, aby si zapamatoval k šéfování především tři slova, byť si myslím, že nijak obsáhlá a úplná definice šéfa to není. „Josífku, dobrý šéf především pomáhá, chrání a slouží,“ říkal jsem mu, když si přikusoval další kousek chleba. Zaraženě se na mě podíval, proto jsem mu znovu zopakoval ona tři hesla: pomáhá, chrání a slouží. PCHS. Vysvětlil jsem mu rozdíl mezi dobrým šéfem a šéfem špatným/zlým. A zakončil jsem svá slova dotazem, zda jejich velký šéf ve třídě také pomáhá, chrání a slouží. Odpověděl, že to nedělá – prostě jen rozkazuje a rozhoduje, co bude. Zeptal jsem se ho, zda si myslí, že takto se chová dobrý šéf. A zda chce takového šéfa poslouchat. Nakonec jsme se domluvili, že se dobrovolně vzdá funkce zástupce šéfa, protože dělat zástupce špatnému šéfovi prostě nechce.

   Během večera jsme se k tématu ještě několikrát vrátili a povídali si o tom. Syna jsem požádal, zda by byl tak hodný a druhý den řekl svému bývalému šéfovi onu definici dobrého šéfa. Následující den se syn vrátil domů s poměrně úsměvnou historkou. Na můj dotaz, zda se o tom se svým starším spolužákem bavil, odpověděl, že ano. Když si spolužák opět začal hrát na šéfa, odvětil mu prý Josífek, že dobrý šéf pomáhá, chrání a slouží. Překvapený spolužák se údajně zarazil a zeptal se jej, co to říká. Syn mu znovu v klidu sdělil: „Dobrý šéf pomáhá, chrání a slouží.“ Spolužák se na něj podíval a řekl mu: „Ty jsi úplný debil.“ Jsem hrdý na svého syna, který se na něj údajně znovu podíval a řekl mu, ať si myslí, co chce, ale že dobrý šéf pomáhá, chrání a slouží. Na to spolužák odvětil: „Řekni to ještě jednou a zabiju tě.“ Syn se otočil a bez dalších slov si šel hrát s ostatními chlapci s tím, že si vytvoří svou vlastní partu – a dokud prý onen starší spolužák nebude dobrý šéf, šéfovat jim nebude. Na mou otázku po několika dnech, jak to vypadá se spolužákem, mi syn odvětil, že nijak – nikomu nešéfuje, kluci prvňáčci se kamarádí spolu a onen bývalý „velký šéf“ teď „kámoší s holkama“.

   Když se nad tím zamýšlím pro byznys praxi, po těch zkušenostech a letech v podnikání mi nezbývá, než si povzdechnout... Jak to začíná v první třídě, tak to často pokračuje až do manažerské praxe, kdy dobrý šéf/manažer vidí na prvním místě především sebe a podle toho to vypadá. Kdeže pomáhá, chrání a slouží. Sleduje především své zájmy. Vytrvale všem podnikatelům a manažerům v práci vysvětluji, že nejdůležitější otázka vždy v podnikání a managementu zůstává: Co je nejlepší pro firmu? Pokud takto přistupuje šéf jak ke strategickým, tak k operativním problémům, nejen že dle mého názoru vede firmu k prosperitě a stabilitě, ale zároveň de facto sleduje dobro co největšího počtu lidí – jak zaměstnanců, tak obchodních partnerů - a ve finále i akcionářů/majitelů. Tuto zkušenost ukazuje jak praxe, tak také teoretická kapacita managementu. P. Drucker formululje obdobně, abychom se neustále dennodenně ptali: „Co je potřeba udělat?“ Ne co chceme udělat, ale co je třeba udělat. Co je dobré pro organizaci.

   Prubířská otázka „Co je nejlepší pro firmu?“ často potlačuje ego šéfa a dává průchod myšlenkám a rozhodnutím, která by jinak nikdy neudělal, pokud by myslel jen na sebe a na maximalizaci svého zisku/užitku. Ona otázka také vede k tomu závěru, který jsem se snažil předat onomu velkému školnímu šéfovi – že dobrý šéf tu není pro sebe. Že dobrý šéf užívá hřiven, talentů a silných stránek, které dostal od Boha, aby tím vším bohatstvím v sobě sloužil druhým lidem, pomáhal svými dary ostatním a chránil druhé minimálně tím, že vytváří ve svém podniku prostředí relativního bezpečí, pevného řádu, smysluplnosti, dobra. Dobrý šéf pomáhá, chrání a slouží. Neznamená to, že není přísný, pevný a spravedlivý. Ani to, že nechce splněné úkoly od spolupracovníků, že nekontroluje výsledky a nemá tah na branku. Toto vše dělá – je přísný, spravedlivý, vyžaduje... Ale zároveň dává lidem prostor, snaží se jim být i on sám užitečný a tak přispívá k budování zdravého a stabilního podniku.

   Osobně mám za to, že dobrých šéfů bychom potřebovali napříč obory, úřady, politikou, neziskovkami i celým byznysem mnohem víc, než kolik se nám jich dostává. Setkávám se pravidelně s tím, že i ti, kdo se snaží v dobrém sloužit ve vedoucí pozici, jaksi pozapomínají, že šéf je profese. Je to prostě stejná profese jako doktor, učitel či jakýkoliv řemeslník. Ale kolik z nás se opravdu systematicky a intenzivně (ať na teoretické či na praktické bázi) dennodenně učí, jak být dobrým šéfem. Jak obstát ve své profesi, ve své roli šéfa. Myslím si, že je to naše velká výzva pracovat na sobě v profesi a roli šéfa tak, aby lidé, které vedeme a kterým sloužíme, zakoušeli dobré vedení od opravdu „profesionálního šéfa“. Profík ví, co dělá a proč, je ukázněný a disciplinovaně sleduje cíl.

   Jako křesťana mne samozřejmě provází myšlenka na dobrého šéfa – dobrého Pastýře. Ježíš nám svým příkladem ukazuje, kdo je to dobrý šéf a celá Bible nás učí de facto zadarmo, jak dobře šéfovat. Začíná to však prvním krokem – rozhodnutím, že chci být dobrý šéf, což znamená, že na sobě v této profesi musím makat...

Sdílejte tento článek na svém facebooku
  • KP Křesťanský podnikatel

  • Holická 47, 779 00 Olomouc

  • info@krestanskypodnikatel.cz

  • přihlášení